"Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu." Jan Hus 

Září 2010

Výstava: Psychiatrie - pomoc nebo hrozba?

29. září 2010 v 22:45 | The Truth |  Plzeň

O výstavě

V úterý jsem se rozhodla navštívit výstavu s názvem Psychiatrie - pomoc nebo hrozba? Zajímalo mě, jak to tam bude vypadat, celkového zpracování a podávané informace... a taky byl zrovna svátek a velmi nepříjemné počasí :))

Výstava je v podstatě ukázka jednoho rozkouskovaného dokumentu do 14 krátkých filmů, přičemž každý trvá asi tak 10 minut. A tak upozornění slečny u vstupu, že zhlédnutí všech videí zabere tak hodinu, není příliš reálné.
Filmy nabízí mimo jiné historický průřez z dob dávno minulých až do současnosti. A tak uvidíte v které době byli psychiatři velmi vynalézaví v léčebných procedurách nebo kdy byli lidé považování za zvířata, která se dají jednoduše vycvičit. Nechybí ani zmínka o Hitlerovi a nacistickém Německu a snaha o vytvoření čisté rasy, o politických vězních v Rusku. Na vlastní oči budete svědky různých "zaručeně funkčních" metod jako jsou elektrošoky nebo lobotomie. Dozvíte se o tom že antidepresiva mohou vyvolat sebevražedné sklony i
infarkt u malých dětí, že v psychiatrických léčebnách dochází ke zneužívání a týrání pacientů, že i někteří psychiatrové přiznávají, že psychiatrie není věda, protože neexistují žádné testy, kterými by se dala prokázat určitá "choroba" (uvozovky jsou zde namístě, protože tvůrci dokumentu vám nastíní, že všechny choroby jsou pouze vymyšlené samotnými psychiatry), a nechybí ani šokující příběhy konkrétních obětí celé této mašinérie... ale především poznátě, že psychiatrie je velmi vychytralý způsob jak jednoduše přijít ke spoustě peněz.

Moje dojmy

Co se mi na výstavě líbilo
V první řadě musím říct, že se mi zde opravdu líbilo - bylo přece jen něco jiného než výstavy na které jsme zvyklí. Oceňuji především syrově podaná fakta - žádné přikrášlování skutečnosti a vynechávání drastičtějších scén, uvidíte vpravování "léků" přímo do žil; vypravování lidí kteří si prožili hrůzy díky psychiatrii a další. Spousty a spousty informací, které vám nedají spát; statistiky, výpočty, grafy, fotky, jména... Originální zpracování výstavy - jak videoprojekce, tak i psaný projev.

Co se mi na nelíbilo
Ačkoliv to podle délky nebude vypadat, tohle jsou jenom takové detaily a myšlenky, které mě v průběhu celé prohlídky napadaly...

Bohužel se mi zdálo, že celá výstava je tak trochu v duchu "všichni jste ovce bez samostatného myšlení, které nevědí, co všechno se může na světě dít"... Další věcí bylo poslední video, které je o
CCHR (Citizens Commission on Human Rights - Občanská komise za lidská práva), organizátorce celé výstavy a zabývající se "vyšetřováním, odhalováním a nápravou psychiatrického porušování lidských práv, jak je stanoví Všeobecná deklarace lidských práv OSN" - je sice hezké, že existují společenství s cílem pomáhat "obyčejným" lidem, ale její propagace a vychvalování ve smyslu "spasíme celý svět" se mi zdálo přece jen přehnané - ale nakonec, co bychom chtěli když je tato komise původem z USA (v podstatě většina informací, které během prohlídky nasajete se týká USA, o České republice zde byla pouze jedna zmínka a týkající se zrušení klecových lůžek v psychiatrických zařízeních)
-)) a když už jsme u Spojených států - je všeobecně známo, že 80% populace v těchto zemích je slušně řečeno lehce dementí a naprosto nad chápání každého inteligentního jedince, a tak mě některé věci ani moc nepřekvapily (např. že dá matka dítě do psychiatrické léčebny, naprosto nic si o ní nezjistí, dítě ji po několika dnech prosí, aby ho odvedla pryč, ona na něj nedá a o několik týdnů později pláče nad mrtvým tělíčkem, protože jejího syna zbil a udusil ošetřovatel; nebo že američtí psychiatři obvykle předepisují všem dětem které nevydrží v klidu déle než 10-15 minut léky, protože mají takzvanou chorobu ADD - zjednodušeně řečeno hyperaktivita). Poslední věcí, která se mi příliš nezdála, byly některé otázky v anketě, např. "Jaký máte názor na psychiatrii po shlédnutí
výstavy?" - z toho úplně křičí: "napiš tam, že je to něco strašlivýho, že bys v životě k psychiatrovi nešla a že všechny léčebny jsou ústavy, kde pracují jenom úchylové a násilníci".

Nesečteno, shrnuto: Pokud máte rádi fakta, libujete si v různých konspiračních teoriích a jste alespoň trochu skeptik,
doporučuji vám výstavu navštívit. Ovšem v případě, že jste typický a průměrný konzument který schlamstne všechno co mu kde podstrčí, měli byste raději zůstat doma, protože byste mohli být nepříjemně překvapeni tím, co se v moderní a (rádoby)demokratické společnosti může stát. A ať už jste kdokoliv, připravte se negativní emoce podávané po pořádných lžících.

Pozn.: Výstava je k vidění pouze do 3. října a je přístupná od 15 let (vstupné je dobrovolné).

A tady najdete takový roztomilý videoklip s podobnou tématikou :)))

Krize a nedostatek peněz?

27. září 2010 v 23:04 | The Truth |  Ostatní
Všude se neustále mluví o krizi a je to hlavní argument pro propouštění lidí ze zaměstnání, ale mě se zdá, že obyvatelé našeho státečku na tom zase tak špatně nejsou... Jak si jinak vysvětlit, že kdykoliv jdu do většího obchodu (myšleno hypermarket apod.) narážím na návštěvníky s vozíky doslova přetékajícími zbožím a asi tak 80% z toho jsou potraviny. Chápu, každý musí něco jíst i když na tom není po finanční stránce zrovna moc dobře, ale vždyť zákazníci nakupují především ty věci, které nejsou nezbytně nutné pro přežití a některé mohou dokonce tělu uškodit. Vždycky když vidím všechny ty brambůrky, tyčinky, lahůdky, salámy a další pochutiny, napadá mě, že zřejmě ten nedostatek peněz u většiny obyvatel nebude zase tak vážný... Stejně tak si poslední dobou všímám velmi zajímavého trendu, že místo každého zrušeného obchodu nebo provozovny se zařizují herny a non stop bary, a naopak jsem ještě nikdy nezažila, aby se rušila herna a na jejím místě se usídlila nějaká firma... a proč asi? Protože na jídlo, alkohol, cigarety a zábavu (závislost) se najdou peníze v České republice vždycky.

Brno - konkurent Plzně?

20. září 2010 v 20:26 | The Truth |  Ostatní
Tak jsme se dočkali. Plzeň má konečně konkurenci. A v čem? V hnusech nazývaných "moderní umění". Ve článku Plzeň - evropské hlavní město kultury? (odkaz zde), jsem se zabývala vzezřením nových kašen na náměstí Republiky. Brno se zřejmě inspirovalo u nás a rozhodlo se také "vylepšit" svůj vzhled - orlojem ve tvaru obřího vibrátoru. Pokud si jej chcete prohlédnout, můžete se vypravit do Brna, nebo se podívejte třeba na tento článek. Všimněte si, že ačkoliv orloj má sloužit především jako ukazatel času, hodiny na něm nejsou skoro patrné. Je vidět, že umělcem může být v dnešní době úplně každý. Jenom čekám až někdo rozmázne hovno po papíře a budou se na tu podívanou sjíždět lidé z celé republiky (co republiky, z celého světa!!!), aby obdivovali vrchol moderního umění.

Veselá a dlouhá historie s O2

19. září 2010 v 22:32 | The Truth |  Ostatní

Moje peripetie s mobilním operátorem


Jako každý člověk v dnešní době, i já (bohužel) využívám služby mobilního operátora (jinak to asi nejde) a díky tomu byl můj život obohacen o další velmi zajímavou zkušenost.

Už podle názvu článku poznáte, že jsem se rozhodla využívat "služby" O2. Začalo to v červnu tohoto roku, kdy mi na mobil přišla SMS, že mi byl změněn tarif na jakýsi O2 SMS... i když "jakýsi", jednoduše řečeno je to ten nejnevýhodnější tarif vůbec. Docela jsem se tomu podivila a tak jsem se rozhodla zapátrat v šuplíku a vylovila jsem smlouvu sepsanou před dvěma lety - zjistila jsem, že v červnu vypršela její platnost. Samozřejmě by bylo velmi naivní očekávat, že vás někdo z této firmy upozorní, že smlouva zanedlouho pozbyde platnosti... Musíte si pořád všechno hlídat sami, aneb jak se říká "neznalost neomlouvá".

Co se dalo dělat, vydala jsem se na pobočku O2 a sdělila jim svůj poznatek ohledně smlouvy. Bylo mi řečeno, že mi tarif změní na výhodnější a "změna toho tarifu proběhne během tří dnů, no... možná i dříve.. ale protože jste BOHUŽEL nepřišla na začátku ani na konci zúčtovacího období, až vám přijde faktura, bude tam ještě účtována část tarifu stávajícího"... Proč pánovi nevěřit?... proto jsem podepsala smlouvu na další dva roky (odteď ten čas budu pečlivě sledovat) a čekala na účet za telefon... Co vám budu povídat, byla to tentokrát pěkná pálka, ale byla jsem s tím smířená a automaticky očekávala, že příští složenka už bude vypsána na menší částku. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem v srpnu vytáhla ze schránky obálku a v ní se na mě "smál" účet na 900Kč (vždycky jsem platila max. 300 - no jo, tak jsem šetřivý sociál) a v kolonce "tarif" byl udán stále O2 SMS. Poté co jsem se trochu uklidnila z prvotního šoku a došla mi sprostá slova, kterými bych mohla tuto společnost ještě počastovat, sedla jsem si k internetu (díky za něj!) a sepsala jsem reklamaci. Na radu mého bratra (který má jako hypotékař s dopisy tohoto typu bohatou zkušenost) jsem zaměnila slovo "prosím" za "žádám" a vytmavila jim celou situaci a svoje požadavky. Neopomněla jsem ani hru na citečky a zdůraznila, že jsem chudý student a nemám tolik peněz na to, abych mohla živit obrovské korporace, které neplní podmínky smlouvy... :)

Jak to dopadlo - během týdne mi přišla opět sms, že moje reklamace byla "vyhodnocena jako oprávněná" a že mi O2 zasílá na moji adresu novou fakturu. Za pár dní jsem šla na poštu zaplatit účet za telefon v hodnotě 250 Kč...

A ponaučení?

Nenechat si nic líbit (nebo chcete-li lidověji Nenechat si srát na hlavu) - tyhle společnosti mají beztak peněz že neví co s nimi.
Všechno vyžadovat a naopak podávat písemně, protože jinak se ničeho nedovoláte a (opět cituji svého bratra) "co není na papíře/v mailu jakoby neexistovalo".
Nebát se nějaké výhrůžky - samozřejmě v mezích slušnosti, nemyslím abyste jim napsali, že pokud vám nevyhoví, přijdete tam všechny postřílet

Ale úplně nejdřív si vše překontrolujte a promyslete si, jestli je vaše žádost/stížnost/reklamace apod. oprávněná a můžete to něčím podložit, jinak se taky může snadno stát, že uděláte blbce akorát tak ze sebe

Problémy s toaletním papírem

15. září 2010 v 9:51 | The Truth |  Co
Uvědomili jste si někdy jak jsou i ty nejmenší detaily v životě důležité? Stačí maličkost a máme zkažený celý den. Co tím myslím? Představte si třeba úplně jednoduchou věc jako je toaletní papír. V dnešní době tisíce možností je až zarážející jak bídně jsou na tom obchody s výběrem toaletního papíru. Říkáte si, proč to řeším, když je to stejně na hovno, a to doslova, ale já se snažím poukázat na to, že současný stav trhu v oblasti prodeje toaletního papíru je zoufalý. Ne, že by nebylo z čeho vybírat, ale jeden výrobek je horší než ten druhý. Rozhodla jsem se analyzovat tuto hygienickou potřebu a její nejčastější vady:

Je jako struhadlo
Tento papír je levný a tudíž ekonomický, ale jeho problémem je, že je jemný asi tak jako šmirgl papír a musíte ho mnout mezi rukama, aby se dal alespoň trochu použít ke svému původnímu účelu.

Je jako struhadlo a ucpává
Nejenže má tento papír zvláštní schopnost odřít vám sedinku, ale kromě toho je tak odolný, že vám jeho větší množství (nemyslím to, když hodíte do wc celou roli) ucpe toaletu.

Je barevný
Barevný papír sice hezky vypadá, ale nevyvolává moc velkou důvěru - co když použijete třeba modrý a pak budete mít modrý zadek? Film Avatar je oblíbený, ale v realitě by asi nikdo takhle vypadat nechtěl.

Voní
Každý den vídáme reklamy na různé desinfekce, hygienické závěsy a vůně do wc, což je dost pochopitelné, ale nechápu, proč potom musí být nacucaný parfémem i papír. To je vymoženost, kterou opravdu neocením.

Je barevný a voní
Tak to je úplně největší zhovadilost na světě. Používá se hlavně v hotelích a lepších restauracích (nebo u vás doma pokud si na něco takového potrpíte) aby bylo poznat, že se starají i o vaše pozadí a chtějí mu dopřát také trochu luxusu. Ale ve mně to spíše vyvolává dojem, že ta rulička je spíš na koukání než na praktické využití. A pokud je papír obvzláště pěkný, přiznávám že je mi jej vlastně i líto.

Trhá se (až moc snadno a pořád)
Velmi nepříjemná vlastnost toaletního papíru. Pokud se vám podaří utrhnout si napoprvé alespoň čtyři útržky bez toho, aby se jeho kousky válely všude okolo, věřte, že se jeho abnormální trhavost projeví v té nejnevhodnější chvíli (ještě že existují umyvadla a mýdla na ruce).

Z těchto bodíků je patrné co od toaletního papíru požaduji. Aby byl bílý, bez vůně, měkký ale nerozpadající se. Nezbývá než zkoušet nové a nové značky a když narazíte na tu, která vám bude vyhovovat nejlépe, už se jí nepustit... (ale víte jak to bývá, pokud si něco opravdu oblíbíte, za pár měsíců už to není k dostání protože výrobce zkrachoval nebo to prostě vyrábět přestali).

Bláznivé ženské, cvičení, líčení a muži

10. září 2010 v 21:11 | The Truth |  Kdo
Abych řekla pravdu, někdy se těm chlapům nedivím, že nás, ženy, považují za bezduché bytosti s mozkem velkým jako vajíčko koroptve... Přestože také patřím k zástupkyním něžného (nevím kdo tohle vymyslel, moc se mi to nelíbí, ale když už se tohle spojení tak vžilo :)) pohlaví, občas mi nad počínáním některých žen zůstává rozum stát (ano, ještě stále si myslím, že jeho špetku někde ukrytou mám)...

Bláznivé ženské a líčení na cvičení
Tak například... už několik let se s menšími přestávkami věnuji spinningu (pokud nevíte co to je, prosím, použijte google vyhledávač) - uvádím několik let, abyste si nemysleli, že jsem tam začala chodit před pár dny, jelikož je to teď moderní - a někdy jsem svědkem počínání při kterém nevěřím vlastním očím. V šatně občas vídám ženy, které přijdou pečlivě učesané a nalíčené (samozřejmě čestnou výjimkou jsou ty, které přiběhnou na poslední chvíli z práce a mají čas se jen tak tak převléknout) a před cvičením se prohlížejí v zrcadle, upravují se, češou nebo lakují vlasy...  Řeknete si "k čemu jim to je, stejně se zpotí, lokny splihnou a oči se rozmažou"... ale tak to není vždy. Většina těchto dam potom jede "lážo plážo" a div nevyskakují ze sedla jak nemají naloženou žádnou zátěž (hlavně aby se jim neponičil jejich tak pracně vymalovaný obličej) a některé expertky po hodině slezou z kola a komentují to způsobem "hele Liduš, já nejsem vůbec zpocená" - pak mám sto chutí zeptat se dotyčných proč na to cvičení vůbec chodí, ale po chvíli mě ta zvědavost přejde protože mám strach z toho, co by mi asi tak odpověděly.. "chodí na to kamarádka"; "teď je to přece v módě" - přesně to, z čeho já nechci být nařčena?... Víte, ono je hezké, když se o sebe žena umí náležitě postarat - ale upřímně, kdo to na spinningu (potažmo jakémkoliv cvičení kde se zpotíte jako v sauně) ocení? Tam má každý co dělat sám se sebou, včetně mužů. Pokud si ženy prohlédnou tak jenom na začátku, potom už je jim to jedno poněvadž před sebou vidí jenom orosené pivko jako odměnu za vynaloženou energii (nebo alespoň dobrou energetickou tyčinku).

Bláznivé ženské a líčení bez cvičení
Tady bych ze všeho nejdříve chtěla zmínit jednu zásadní věc - totiž, žena která řekne, že se snaží pěkně oblékat a líčit hlavně proto, že se chce líbit sama sobě, lže. Jistě, málokterá z nás chce vypadat jako šmudla, ale ruku na srdce, většinou to děláme hlavně s ohledem na svoje okolí "nemůžu jít nenalíčená ani vynést koš, co kdyby mě viděla ta stará bréca od vedle, pěkně by mě se starou Vomáčkovou zdrbla", "jdu do města a tak se musím pořádně namalovat, co kdybych tam náhodou potkala nějakýho zajímavýho chlapa?"; "malování mě nebaví, ale nerada bych svým zjevem vystrašila nějaké dítě".

Bláznivé ženské a líčení a mužů mučení?
Jak už jsem psala, je milé vidět ženu, která se umí dobře upravit - skrýt nedostatky a upozornit na přednosti, ale jak se říká - všeho moc škodí. Co si budeme povídat, některé dámy na sebe "plácají" co se dá v domění, že pak budou atraktivnější (jak jinak) pro muže. Ale tak to bohužel/bohudík? není... Pokud se zrovna nejedná o nějakého metrosexuála s úchylkou na make-up; několik vrstev pudru, očních stínů, řasenky a rtěnky je pro muže odpudivé. Bojí se na vás sáhnout aby se vám z obličeje náhodou něco neodlouplo a políbí vás jen s obavou, že budou kolem pusy omatlaní a jejich rty dostanou růžový nádech, stejný jako mají ty vaše... Co tím chci říct? Přehnané zkrášlování kvůli silnějšímu (ha ha) pohlaví nemá smysl. Bezchybné obličeje, obrovská silikonová prsa a umělé nehty ocení tak možná v akčním filmu nebo (ne)akčním pornu. Neříkám, že bychom se kvůli tomu měly přestat mýt a krášlit, ale všeho s mírou (a tím opravdu myslím míru s malým... "m") - muži mají totiž (jak už jste si jistě někdy všimly, dámy) tak trochu jiný způsob myšlení, vnímání a vidění - zatímco my si všimneme každé nerovnosti pleti a i toho nejmenšího pupínku, oni to mnohokrát ani nezaregistrují (pokud je na to my samy neupozorníme)... a jedna z nejhorších věcí, které se jim může stát je to, že na nějaké akci potkají nádhernou "kost", podaří se jim jí dostat do postele a ráno vstávají s vyděšeným křikem, protože zjistí že se probudili vedle úplně jiné osoby než se kterou před několika hodinami usínali... 

... a noční můrou pro ženu je zase to, že ráno vstává a zjistí, že ten chlap vedle kterého procitla se přes noc nezměnil a je pořád stejné prase jako ten se kterým večer uléhala... ale o tom zase jindy

Plzeň - evropské hlavní město kultury? II.

9. září 2010 v 12:57 | The Truth |  Plzeň
Ano, tak už je to tady... přání mnohých se stalo skutečností - Plzeň se opravdu stalo hlavním evropským městem kultury pro rok 2015 a porazila tak druhého konkurenta Ostravu. Pokud jste vyhlášení sledovali, nebo alespoň večer zapnuli televizi na zprávy, mohli jste vidět záběry jásajících lidí v Plzni a zároveň smutných a rozčarovaných obličejů (ano, opět se zde objevoval kapesníčkový motiv reportáže alá televize Nova) občanů Ostravy. Ačkoliv je Plzeň mé rodné město (jak už jsem určitě zmiňovala), přála bych vítězství druhému soutěžícímu... proč? Protože Plzeň je už tak docela známé město, které se dokonce pomalu ale jistě vymaňuje z období, kdy ji každý znal jenom kvůli pivu ale Ostrava je bohužel stále to "vzdálené město na Moravě, kde mají ty doly", případně "jak se chlastá v tý Stodolní"...

Rozbíhají se diskuze kde si lidé z Ostravy a Plzně navzájem nadávají, přou se o to, proč zrovna to jejich město je lepší, ale už je rozhodnuto. Myslím si, že ale není důvod ke smutku na jedné straně a k euforii na straně druhé... Jistě, díky tomuto rozhodnutí poputují do Plzně peníze... jenže komu? Myslíte si - jak se tady často a s oblibou říká - že bude chleba levnější? Nebude. S hrůzou čekám na to jak se finance využijí a jen se modlím, aby někoho zase nenapadlo něco takového, jako jsou ty přímo "skvostné" kašny na náměstí Republiky (viz srpnové zamyšlení Plzeň - evropské hlavní město kultury?).

Ovšem nejvíc ze všeho mě "dojal" argument, který jsem zaslechla včera v TV (bohužel nevím kdo byl jeho autorem), a to ten, že jedním z největších přínosů stát se evropským městem kultury je příliv turistů do tohoto města (potažmo rozvoj turistického ruchu)... už vidím ty zástupy lidí (hlavně ze zahraničí), které už od včerejška hromadně navštěvují cestovní kanceláře, bombardují se nazvájem maily "Tak kdy tam pojedem? Už od zítřka jsem si vzal dovolenou" a kolony aut táhnoucí se několik stovek kilometrů jen proto, aby všichni mohli spatřit ten zázrak... dovolte, abych se z toho dojetí zasmála... Cha cha.



Česko a Slovensko má talent... na vysílání nejtrapnějších pořadů?

7. září 2010 v 18:20 | The Truth |  Co
Zapomeňme na to, že je dnes v módě tvrzení "Já se na televizi vůbec nedívám, nemám na to čas..." (všímáte si jak se v poslední době stává výmluva "nemám čas" oblíbenější a oblíbenější?)... a pojďme si popovídat o některých pořadech, které jsme více či méně nuceni konzumovat. No, některých... teď mám namysli především ubohé projekty jako byly různé reality show, kdy se zavřelo několik cvoků do domu a pak se vyčkávalo, co to s nimi udělá; a dále Superstar, která byla zábavná asi tak jako mazání másla na chleba dětem do školy... - vzpomenete si alespoň na jednoho účastníka těchto soutěží, který to někam dotáhl? - myslím opravdu dotáhl, do toho se nepočítá nekonečné omílání nesmyslných písní alá Křídla motýlí

A protože si někteří tvůrci televizní "zábavy" myslí, že už další řady nebudou tak sledované, rozhodli se přijít s další velmi "originální" show (obšlehnuté ze zahraničních televizních stanic) o talentovaných lidech v ČR a na Slovensku - posouzení toho, nakolik může být originální pořad, který se vysílá zároveň na dvou televizní stanicích jen s menšími odlišnostmi, nechám na každém z vás. Jisté je, že opět nejde o nic jiného než o peníze, o souboj dvou konkurenčních společností... a diváci jim to kupodivu (opět) žerou. Nechápu jak se inteligentní člověk může na něco takového pravidelně dívat.

Do těchto soutěží se přihlašuje, s prominutím (anebo i bez něj) každý trouba, a nezáleží na talentu, ale spíše na tom jak velké má dotyčný sebevědomí (zajímavé je, že lidé kteří mají vysoké až nadbytečné sebevědomí jsou úplní tragédi a nemají k namyšlenosti důvod). Kromě toho se sází také na dojemné příběhy ve stylu "zvířátka na Nově" a tak se do Talentmánie dostane i chlapeček na vozíku, který tancuje tak, že se vsedě vrtí a kroutí. Neříkám, že postižení nemají právo zařadit se do "normální" společnosti, ale tohle už je trochu moc - copak se tam vážně musí nacpat půl republiky?... no, ale aspoň bude mít klučina na co vzpomínat (pokud se nebude za pár let stydět se na to - na sebe - podívat). A co třeba další dítě, které má úžasný "talent" pamatovat si odjezdy a příjezdy vlaků? Copak něco takového může vyhrát? Copak je něco takového k užitku? - stejně mají ty vlaky pořád zpoždění a výluky ... A o dalších takových případech by se dalo psát ještě několik dnů... Podle mého názoru by to vyřešili sami soutěžící, kdyby tyto "šaškárny" bojkotovali - třeba jako jedna ze slečen na videu které je součástí článku na serveru novinky.cz (odkaz zde).

Škoda že v televizi není prostor na zajímavé příběhy obyčejných lidí bez zbytečné sentimentality, tklivé hudby v pozadí a poetických závěrů. Ale takové věci stejně nikoho nezajímají, v popředí jsou (a asi i bohužel nadále budou) stupidní a rádoby vtipné filmy; příběhy, které si vynucují kapesníček nebo úplně nejlépe katastrofy obrovských rozměrů, abychom si my, kterých se to netýká, mohli gratulovat že jsme na tom vlastně ještě dobře.

Řešení této situace? Vymyslet si bohatý denní program abychom na sledování televize opravdu neměli čas...

Učitelé, rodiče a děti

5. září 2010 v 11:25 | The Truth |  Kdo
Jelikož nastal měsíc září, tudíž tisíce žáků a studentů museli zase (určitě celí šťastní) nastoupit do školy po letních prázdninách... ale zamysleli jste se někdy nad tím, že ti, kteří ve škole nejvíce trpí jsou učitelé? Být učitelem na základní nebo střední škole v České republice (stejně tak jako být zdravotní sestrou, hasičem, atd. ...) není zaměstnání, ale v poměru plat vs. požadavky kladené na pracovníka, spíše poslání.

Bohužel dávno minuly doby (o kterých často a ráda vypráví starší generace), kdy učitel byl váženým a často velmi uznávaným člověkem - a být učitelem znamenalo prestiž. Děti měly k vyučujícím úctu a respekt, "ve třídách bylo takové ticho, že nebyl slyšlet spadnout špendlík", a pokud přece jen nějaké potíže vznikly, řešily to fyzické tresty...

V dnešní době se stává učitel otloukánkem nevychovaných dětí a jejich šílených rodičů. Nenávistné poznámky "vždyť se učitelé mají jako prasata v žitě, každou chvíli mají prázdniny" jsou ubohé a nedají se nazývat ani argumentem - věděli jste, že učitelé se celé prázdniny "neflákají", ale že část z nich musí také trávit ve škole? A jejich platy nejsou nijak ohromující, ale stačí jediný náznak o možném zvyšování platů učitelům a na nejrůznějších diskuzích, v hospodách a dalších místech, kde se všechno vyřeší naprosto "nejlépe", se zvedne vlna nevole v čele s trapnými, jednostrannými výroky, které neodpovídají pravdě (viz výše) a až nápadně často připomínají středověké hony na čarodejnice... Fyzické tresty byly zakázány už dávno a nedejbože, když nějakému kantorovi přeteče pohár trpělivost a na "nebohé, nevinné" dítě vztáhne ruku, jen se to rodič dozví, volá do novin a utíká na policii podat trestní oznámení, bez toho aby přemýšlel, jestli spíš jeho syn/dcera není neukázněný fracek u kterého - jak se říká - "škoda každé rány která vedle padne".. Naopak, pokud je dítě šikovné a učitel jeji za to třeba pohladí, už je téměř obviňován z pedofilie... A ačkoliv se to někdy nezdá, děti dokáží být už od útlého věku pěkně "vyčůrané", přesně ví, co si mohou dovolit (a že si toho v dnešní době mohou dovolit hodně) a mají stovky prostředků, jak učitele znemožnit... Každý z vás určitě už někde viděl nebo slyšel o případech, kdy žáci schválně vyprovokují vyučujícího a jeho reakci potom natočí na mobilní telefon a jeho prostřednictvím šíří video do dalších mobilních telefonů a na internet - tam jej vyslídí nějaká "objektivní" televize a zpráva dne je na světě... oběť je potom pronásledována a nezřídka takové situace končí sebevraždou (samozřejmě ne těch dětí)...

A kdo je podle mého názorem viníkem? Jednoznačně rodiče. Ti jsou za výchovu svých potomků zodpovědní nejvíce a já je rozděluji do několika skupin (které se mohou navzájem prolínat a doplňovat):

Nezodpovědní rodiče
Rodiče, kteří jsou sami ještě děti, své potomky nezvládají a nejsou schopni je usměrnit.

Rodiče s nezájmem
Tito lidé si dítě jednoduše pořídí a dál se o něj nijak zvlášť nestarají, s tím že "ono to prostě nějak dopadne"

Rodiče vychovávající dítě "demokraticky" / rozmazlující rodiče
Nejhorší druh rodičů. Po vzoru "výchovy" dětí v USA pěstují v dětech myšlenku, že pouze ony jsou ta nejlepší a nejdokonalejší stvoření, nechají je rozhodovat o všech a o všem a dopřejí jim cokoliv na co si vzpomenou.

Velmi vytížení rodiče
Tato skupinka je trochu rozporuplná. Naše moderní doba nedovoluje většině lidí "moc si vyskakovat" a proto někteří rodiče tráví v práci skoro celý den, aby uživily rodinu a dopřály potomstvu alespoň nějaké zázemí. Potom ovšem existují rodiče, kteří jsou posedlí honbou za penězi tak, že na své děti nemají čas, ale kompenzují to penězmi.

Sobečtí rodiče
Lidé, kteří si pořídili děti jenom protože prostě chtěli/protože je mají všichni. Tátové si užívají s milenkami nebo si "na stará kolena" dokazují, jací dokáží být ještě aktivní; maminky se starají hlavně o to aby měly poslední výstřelky módy a tráví spoustu hodin v kosmetických salonech a u kadeřníka... a dítě má v této rodině funkci asi takovou jako nábytek v obýváku.

Rodiče na zabití
Do této kategorie patří lidé, které snad ani nazvat rodičem nejde. Jsou to alkoholici, násilníci, pedofilové, narkomani... kteří se o své děti nejen nedokáží pořádně postarat (většinou si je pořídí aby měli od státu nějaké výhody nebo k nim "přijdou" ani neví jak), ale každý den jim ubližují všemožnými způsoby nebo je prostě sprovodí ze světa (což je občas pro dotyčné dítko spíše vysvobození).

Spravedliví a zodpovědní rodiče
Ano, tuto skupinu zařazuji až na konec záměrně, protože si myslím, že takových je nejméně (a je velmi těžké být spravedlivým a zodpovědným rodičem). Jsou to rodiče, kteří ve svém dítěti nevidí nadčlověka, nepěstují v něm přehnané sebevědomí, ale ani jej nepodceňují, a snaží se mu věnovat co nejvíce mohou, a přesto ho nerozmazlují a nebojí se občas nějaké rány na zadek.

Vím, že být rodičem není lehké, ale přece existuje jednoduchá možnost volby - buď si dítě prostě pořídit anebo ne. Jenomže tohle rozhodnutí bývá dost často unáhlené, sobecké a nepromyšlené, a odtud potom pramení většina problémů v naší společnosti.

Pozn.: Samozřejmě si nedovoluji tvrdit, že každý kantor je anděl a všechny děti jsou kreatury spějící do kriminálu protože mají naproto neschopné rodiče, ale všímejte si že útoky dětí nejen na učitele, ale i na dospělé všeobecně, jsou stále častější a tolerovanější; a doba kdy se starší lidé poslouchali a měli všeobecnou úctu je nenávratně pryč...