"Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu." Jan Hus 

Listopad 2010

Horor jménem EPSON SX125

24. listopadu 2010 v 19:31 | The Truth |  Co
Tak jsem se konečně na vlastní kůži přesvědčila o tom, že výrok "nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit levné věci" je vážně pravdivé. Před 14ti dny jsem si pořídila multifunkční zařízení EPSON Stylus SX125 (docela honosný název pro tak ubohoučkou tiskárnu, kopírku a scener v jednom). Od té doby špatně spím, přibyly mi vrásky a začaly mi padat vlasy neustálým rozčilováním se a stresem. Abyste chápali, tato tiskárna stála zhruba 1200Kč - to, že jí zlevnili asi o dva dny později co jsem si jí koupila, mě nechává naprosto chladnou, protože to je úplně běžná věc - a nečekala jsem, že to bude nějaký zázrak... ale ani jsem nečekala, že to bude taková zasraná kraksna.

Pokud si přečtete její popis v kterémkoliv internetovém obchodě, řeknete si, že to může být za tu cenu celkem bezva mašinka. Ne, není. Nyní cituji výrok ze stránek www.alza.cz: "...všechny inkoustové náplně jsou oddělené, což je velmi  úsporné, jelikož vždy vyměníte pouze tu barvu, která právě došla." - toto zařízení je úplně všechno, jenom ne úsporné. To, že si společnost EPSON zařídila, aby nebylo možné tisknout s neoriginálním inkoustem bych ještě pochopila - tyto velké korporace jsou totiž chudinky, které trpí neustálým nedostatkem finančních prostředků... EPSON SX125 je ale přímo magický stroj (možná by se hodil do 150tého dílu Harryho Pottera):
za prvé umí záhadným způsobem vysávat barvu z růžového, modrého i žlutého toneru, ačkoliv dokumenty tisknu jenom černobíle; za druhé (a teď by měl David Copperfield padnout na zadek, protože to je skutečný vrchol kouzel) - když tiskárna odčaruje barevný toner úplně, není možné tisknout ani obyčejný (dalo by se říci až prachsprostý) černý text, přestože je černý toner zcela plný... (to čumíte co?) Říkáte si, levná tiskárna, tak co by ta ženská chtěla? Mě by jenom stačilo, aby ta levná tiskárna normálně tiskla.

Takže, vážení a milí, pokud chcete někoho na Vánoce opravdu naštvat, určitě mu kupte levnou tiskárnu EPSON, protože pak budete mít záruku, že dotyčný bude prožívat adrenalinové zážitky každý den. A ty, dokonalá a poctivá společnosti EPSON, si můžeš tu tiskárnu strčit do prdele. (Vědět, kdo tyhle tiskárny vymýšlí, strčím mu jí do prdele klidně osobně).

Až budu mít trochu víc času, napíšu jim nějaký pěkný mail. A možná ho zveřejním. Reakci na něj ale ne, protože vím, že mi nikdo neodpoví

První vločka?

16. listopadu 2010 v 22:36 | The Truth
Přiznávám, že chuť první vločky může člověka docela překvapit. Je to jako žmoulat mezi zuby mouku. Ale ve spojení s dalšími ingrediencemi mohou být ovesné vločky opravdu výborné. Třeba jako müsli s mlékem, ovesná kaše nebo zdravá svačinka ve formě sušenky...

Ne, opravdu nejsem romantik

Nejsem matka. Jsem vyvrhel?

16. listopadu 2010 v 22:23 | The Truth |  Ostatní
Byla jsem nakupovat v jednom nejmenovaném obchodním centru. Na to, že během otevírací doby není možné zde prakticky zaparkovat jsem si už dávno zvykla. Ale tentokrát jsem uviděla něco, co mě opravdu překvapilo... možná by se dalo použít slovo "šokovalo". Vedle prakovacích míst pro invalidy se skvěla čerstvě natřená parkovací místa s obrázkem růžového kočárku. Nejdřív jsem si myslela, že jde zase o nějakou "originální" reklamní kampaň nebo vtip, ale pohled na značku o kousek dál mě utvrdil v tom, že se mýlím. Tato místa, jsou totiž vyhrazená pro rodiče (maminky) s kočárky. Znamená to tedy, že jsou v dnešní době posunovány na stejnou úroveň jako postižení nebo nemohoucí lidé? To snad ne! Většina žen si zvolila mateřství dobrovolně, invalidé ne; tak proč by matky měly mít taková zvýhodnění? A protože já nemám malé dítě a ani jej neplánuji, jsem v dnešní době odpad, který si nezaslouží žádné benefity? Zřejmě ano.

Matky s kočárky jsou totiž kapitolou samy o sobě. Cpou je všude a neustále si myslí, že mají všude přednost (zatím nemají, ale vypadá to na brzkou změnu), když včas neuhnete přejedou vám nohy a ještě dostanete vynadáno, že se jim pletete do cesty. Některé z nich jakoby měly na čele napsáno POZOR, JSEM MATKA!!, v kapse Nobelovu cenu za skvěle odvedenou práci při porodu, a čekaly, že si z nich sedneme na zadek. Ne, nesedneme.

Pokud si myslíte, že jsme zaujatá vůči maminkám, máte pravdu. Nechci nikoho urazit, ale mám pocit, že snad každá druhá žena při porodu absolvuje zároveň i lobotomii. Jejich mluva se přetransformuje v nesmyslné blábolení a žvatlání, které navíc nenalézá žádné jiné téma než Jak se můj Martínek pokakynkal, Jak si moje Maruška na klouzačce nabacala, Jak Petříček nechce bumbat ani hamat, apod. Další problém nastává ve chvíli, kdy jde maminka "mezi lidi" - bohužel jsou tím myšleny další maminky s dětmi, tudíž stejně "postižené", takže se výrazná změna tématu nekoná. A pokud přece jen,rozebírá se případ Můj neschopný manžel/přítel - jak mi s ničím nepomůže, jak nepochopí že si potřebuji odpočinout, od rána do večera je v práci (...aby nás finančně zajistil - hajzl jeden sobeckej!!!).

Chápu, že být s dítětem prakticky sama je fyzicky a psychicky velmi náročné, ale pokud jsem alespoň trochu realisticky smýšlející osoba, musím si dopředu uvědomit klady a zápory, a promyslet si jestli klady převažují. Pokud se pro dítě jednou rozhodnu, tak si pak nemůžu stěžovat jaký je to zápřah, protože, jak už bylo řečeno, je to ve většině případů dobrovolné rozhodnutí. Bohužel existuje množství lidí, které si dítě pořídí prostě jen proto, že ho chce, a už nehledí na to, jestli je schopné potomka uživit a zajistit mu potřebnou péči...

Přiznávám, že to není všechno jenom o rodičích, ale svůj podíl na tom má i tahle směšná doba. Všechno se až přespříliš řeší, všeho se bojíme, všechno je moc nebezpečné. Dříve maminky neměly tolik času zabývat se každou maličkostí, nyní se dá najít v knihách, časopisech i na internetu spoustu "chytrých" rad, a přesné rozlišení toho co je správné a co ne; co je zdravé a co škodlivé. Čert (rodič) aby se v tom vyznal! Zatímco před pár lety nám maminka vyndala z prstu žihadlo a místo pofoukala, moderní matka nejspíš poběží na pohotovost a bude žádat přednostní ošetření.

Proto nechci děti. Protože nechci být zdegenerovaná osoba zasypaná plínkami. Protože vím, že bych neuměla být (podle dnešních měřítek) dobrá matka. Protože nechci porodit potomka aby ho potom nějaký "dobrák" unesl, zneužil nebo zabil (nebo všechno dohromady). Protože nechci přivést dítě do této společnosti. Zkažené, povrchní, konzumní společnosti, kde se všechno točí jenom kolem peněz.

Věřím, že někde žijí normální maminky, ale asi chodím na špatná místa ve špatnou dobu.

Sodoma Gomora - a už i v Británii

9. listopadu 2010 v 21:10 | The Truth |  Ostatní
Na Facebooku můžete nyní najít už i Britskou monarchii (zde podrobnější článek), kam ten svět spěje? Zítra vyrazím do ulic, nafotím psí hovno a založím mu účet na Facebooku, schválně kolika lidem se to bude líbit. Bašťouni.

Církev

8. listopadu 2010 v 23:29 | The Truth |  Co
Církev, to je zhouba lidstva. Hnus. Je to jedno z největších zel na světě, bohužel velice rozšířené. Proti víře jako takové nic nemám, ať si každý věří čemu chce - nadpřirozeným silám nebo třeba sousedce, ale proč by mi někdo měl přikazovat jak svoji víru projevit a jak se chovat? Co mi vadí konkrétně?

1) Dědictví víry - nemožnost výběru
Malých dětí se většinou nikdo na nic neptá a šup! Prostě ses narodil věřící rodině, tak budeš věřit taky - v co? V to, čemu věříme my. Těžko pak budete vysvětlovat dospělému člověku, že nějaký bůh pravděpodobně ani neexistuje a že nebýt jeho příbuzných mohl se modlit třeba k bříze před domem.

2) Organizování života
Chození do kostela, křtiny, biřmování, svatba v kostele... - spousta obřadů, které slouží spíše k vypouštení slovních zvratků kdejakého církevního hodnostáře. A v neposlední řadě také papouškování modliteb, nějakou známe skoro všichni: Otčenáš, apod. Proč by si každý člověk nemohl vymyslet svoji modlitbu, která by pro něj měla větší hodnotu?

3) Zastaralost, nepřizpůsobenost době
Sex po svatbě, zákaz potratů a antikoncepce... - člověk by se až divil, že ještě vůbec někdo takovéto názory propaguje nebo se podle nich dokonce řídí. Už dávno nejsme v dávné historii kdy se děti rodily jako na běžícím pásu, protože to byl celkem osvědčený způsob jak si zařídit pracovní sílu, nehledě na to, že dříve prakticky žádná spolehlivá antikoncepce nebyla. Existuje mnoho případů nechtěných těhotenství, kdy "postižená" je třeba teprve 14letá dívka - ta by měla porodit a vychovávat dítě? Ne každý má totiž to štěstí, že se za něj v jakékoliv situaci postaví rodiče a podají pomocnou ruku.

4) Lži a pokrytectví
V církvi byly odjakživa. Stačí si jenom vzpomenout na mistra Jana Husa, který kázal proti církvi, protože se mu nelíbilo, že její představitelé kázali o prostém a skromném životě až se jim potily tučné zátylky a klepaly několikanásobné brady a přitom se podle toho sami neřídili. Chodili ve zdobených šatech, kupovali si drahý nábytek, hodovali od rána do večera, vybírali odpustky a celý život tak zasvětili ne bohu, ale penězům. Dnes už toto tolik nepobuřuje, současná doba už vlastně o ničem jiném ani není. Co by nás ale nemělo nechávat chladnými je zneužívání dětí, potažmo zneužívání bezmezné důvěry věřících, kteří svoje potomstvo svěří do rukou "božích" a pak už se nestačí divit - a naprostým vrcholem je potom soudržnost kněžích a dokonce i papeže, pokud se má něco takového prokazovat. Všichni jsou mezi sebou loajální a každý kryje každého. A proč? Protože nikdo z nich není čistý jako lilie.

5) Zaslepenost věřících
Nic jiného než bůh pro ně neexistuje, nejsou schopní přijmout jiné možnosti a neustále podsouvají a vnucují svoji víru ostatním. A kdo není s nimi, je proti nim - tudíž špatná, zlá a ďábelská bytost. A co mám ještě namysli? V Itálii se uprdne malá dívka a shodou okolností se jmenuje Marie a už "skrze ní promlouvá bůh"  nebo se v nemocnici podaří zachránit těžce nemocného, avšak není to zásluhou doktora, ale je to "zázrak, který na nás seslal bůh".

6) Bůh je všemohoucí
Nebudeme nic řešit, jenom se pomodlíme a on to dá bůh všechno do pořádku. Vy znáte někoho, komu by bůh prokazatelně pomohl? Já ne.

6) Současný papež
Benedikt XVI. je odporná skvrna na už tak dost potřísněném církevním kabátě. Nejenže toleruje a kryje nepravosti, které se v církvi každý den odehrávají, ale vyslovuje opravdu "zajímavé" myšlenky (pokud jsou tedy vůbec jeho), např. v tomto článku... Upřímně musím říct, že moje první reakce po přečetení byla "Co je mu kurva do toho, že v Čechách je rozšířený ateismus?!" (jestli k tomu nemáme třeba nějaké důvody?)

Víra je přece svobodná volba každého člověka... takže jo, co je mu kurva do toho?

Řidičky

4. listopadu 2010 v 19:44 | The Truth |  Kdo
Pořád se říká, že ženské jsou špatné řidičky... no říká, říkají to samozřejmě muži, a nepropásnou jedinou možnost jak jejich (naši) pověstnou blbost zdokumentovat. A tak je internet zahlcen velice "vtipnými" videi a obrázky na téma Jak ženy neumí parkovat, Jak ženy jezdí pomalu, Jak se ženy při řízení věnují líčení, apod. Vše samozřejmě doprovázené patřičnými označeními ve stylu "Yes, it´s a WOMAN!" Jednou z věcí, která muže vyloženě hněte je, že na jejich vkus jezdí ženy až příliš opatrně a ohleduplně - co si budeme povídat, většina mužů jsou vyloženě soutěživé typy s potřebou neustále sobě i všem ostatním dokazovat, jací jsou machři - ale najdou se samozřejmě i výjimky, třeba paní o které informuje tento článek. Podle policie žena nadýchala 2 promile a byla nezvykle agresivní, takže se z pohledu mužů dá považovat za čestnou (?) výjimku - otázkou ale zůstává jestli její agresivitu vyvolal alkohol anebo spíše (typicky ženský) premenstruační syndrom

Chcete super adrenalinové zážitky? Jděte na diskotéku!

1. listopadu 2010 v 20:38 | The Truth |  Ostatní
V pátek jsem se byla s kamarádkou ve městě pobavit. Ač nejsem přívrženec stylu disco a podobných muzikálních hrůz, dala jsem si pár piv na kuráž a doprovodila jsem ji do nejmenovaného podniku, abych jí udělala radost... a opět jsem se utvrdila v tom, proč taková místa nenavštěvuji. Nevím jestli je to běžné, ale ten den tam byla snad největší koncentrace dementů na jednom místě.

Většina holek/žen byla oblečená jako, slušně řečeno, pouliční pracovnice (a pak se divte a stěžujte si, že vás chlapi chtějí jenom na to jedno) - jedna jako druhá v minisukni nebo upnutých kalhotech, vykozená a nalepená alespoň na jednu osobu opačného pohlaví. Při troše snahy se toto dá přehlédnout, ale kromě toho jsem se stala účastníkem docela vtipné situace. Jak jsem se tak prodírala davem (opravdu prodírala - byla tam hlava na hlavě) - potřebovala jsem projít, protože můj močový měchýř už začínal být velmi netrpělivý - a jakmile jsem se vracela zpátky, do cesty se mi postavila nějaká slečna, kterou jsem nikdy předtím neviděla, a začala mi dávat přednášku o tom, jak jsem do ní strčila a snažila se vyvolat konflikt. Snažila jsem se jí rozumně vysvětlit, že bych se jinak k tomu záchodu asi nedostala a že jsem odstrčila spoustu lidí a nikdo z nich s tím neměl problém, a pokud nechce, aby se o ní někdo (ať už schválně nebo ne) otíral, neměla by navštěvovat žádná veřejná místa. Bohužel s ní nebyla žádná řeč, slečna byla dost namol a bylo na ní vidět, že až bude střízlivá, na tenhle incident si ani nevzpomene... po chvíli se mi podařilo zahrát to do autu slovy: "Nech mě ty čůzo vožralá" a šla jsem si sednout hrdá, že jsem i v afektu použila tak slabou nadávku. Když jsem si myslela, že už je této veselé historky konec, odešla na WC zase moje kamarádka a afektovaná slečna toho využila a přišla za mnou (docela odvážné, že?)... opět mi začala nadávat, že jsem do ní (do chudinky) strčila až upadla na stůl (bodejť by ne, když sotva stála... nehádala jsem se s ní, protože jsem věděla že to nemá smysl a oznámila jsem jí, ať mi dá pokoj, že nechápu o co jí jde a proč zbytečně vyvolává konflikty (zajímavé je, že zaútočila zrovna na mě, ačkoliv do ní ten večer muselo šťouchnout mnohem více lidí - možná to bylo tím, že jsem byla asi tak o hlavu a půl menší než ona)... Načež mi bylo odpovězeno, že tu nebude dělat ostudu a že si na mě počká venku, na moji reakci "to už se tě vážně bojim" neřekla nic a odešla se věnovat své kamarádce, která z ní byla očividně nervózní a asi byla zvyklá, že na každé akci dělá dotyčná nějaké faux pax. Slečna zřejmě čekala, že se jí zaleknu a omluvím se jí, ale zapomněla na to, že i já mám svou hrdost - ještě jsem jí chtěla říct, že by měla jít někdy na metalový nebo punkový koncert a viděla by strkanici... Dál jsem si jí nevšímala, a zachovávala jsem klid a myslela jsem jí na to, že jestli přijde do třetice, jednu jí opravdu vrazím (a že by to potřebovala - a ne jednu)... A jak to skončilo? O hodinu později jsme odcházely, prošly jsme kolem ní a ona "tancovala" s nějakým opilcem (to, že do ní strkal on jí zřejmě nevadilo), ani si nás nevšimla... Z toho jsem usoudila, že slečna není žádná čůza, ale pořádná píča

A třešničkou na dortu byla událost na WC, kdy jsem čekala frontu a přede mnou si povídaly dvě kamarádky a jakmile se uvolnila jedna kabinka, obě do ní vlezly. Takže zatímco jedna vykonávala potřebu, druhá na ní  asi koukala a vyprávěly si o tom, jací jsou ti chlapi blbci.

Takže pokud chcete mít opravdu nezapomenutelné zážitky, zajděte si někdy na diskotéku, bude to stát za to. Pokud jste ale slabší povaha, dejte si předtím raději na kuráž aspoň pět piv. Já asi zůstanu u osvědčených metalových koncertů