"Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu." Jan Hus 

Leden 2011

Horor jménem EPSON SX125, Part II.

28. ledna 2011 v 14:35 | The Truth
Tak vám sdělím, jak dopadla ta veselá historka s mojí tiskárnou (navazuje na článek zde). Zkusili jsme s bratrem tiskárnu reklamovat na základě informace ze Sdružení ochrany spotřebitelů, že pokud má výrobek neočekávanou vlastnost, která není uvedena v popisu u prodejce, je možné jej vrátit a požadovat odstoupení od smlouvy. Načež jsme vzali tiskárnu a odnesli jí na pobočku prodejce, kde nás zaměstnanci, po vyložení našeho požadavku, zaobaleně vyfákli slovy: "hm, ale to je přece normální... to by se do toho popisu pak muselo psát všechno" (jasně, proč by se to do popisu výrobku uvádělo, když by si ho potom nikdo nekoupil), nicméně pak nám bylo sděleno, že reklamaci mohou sepsat a poslat (i s tiskárnou) na posouzení do Prahy, na které mají 30 dnů, a telefonicky informují o výsledku. Potom ještě horečně dodali "ale do Vánoc to určitě bude vyřešené". Jelikož se tahle celá komédie odehrávala 1. prosince, a my nejsme žádní naivové, bylo nám jasné, že o osudu naší tiskárny se dozvíme nejdříve po Silvestru.

Nedozvěděli. 3. ledna už jsem byla trochu neklidná a o týden později už pěkně nasraná a tak jsem se rozhodla napsat této úžasné firmě, jestli by mi milostivě mohli oznámit, jak to s mojí reklamací vypadá. Nemilostivě mi odepsali, že reklamace byla zamítnuta a výrobek si mám vyzvednout na pobočce v mém městě. Prostě "polib si prdel a pak jí zvedni a dojdi si pro tu blbou tiskárnu". Prdel jsem zvedla ještě o další týden později (jelikož je ta tiskárna opravdu blbá tak mi bylo jedno, jestli se bude válet někde na prodejně nebo u mě doma). Na pobočce jsem si vyzvedla zaprášenou krabici s tiskárnou, která vypadala úplně stejně jako když jsme jí nesli na tu reklamaci, a tak pochybuji, že se do té krabice vůbec někdo díval, nebo jestli vůbec na tom výletě v Praze byla. Kdybych si v tom obchodě ještě někdy chtěla něco koupit a následně to reklamovala, pošlu jim v krabici psí hovno, ať se v tom hlavním městě také pomějou.

A důvod neuznání reklamace? Jedna jediná věta: Jedná se o vlastnost tiskárny, proto byla reklamace zamítnuta... (rozuměj: "ani jsme se na tu tiskárnu nepodívali, nechtělo se nám to moc řešit a tak jsme tam prostě napsali to, co vám řekli na naší pobočce... jo ... a ... polib si prdel"). Asi tam nebudou moc zdatní zaměstnanci, když vymýšleli takovouhle "větu" více jak měsíc, anebo ztratili manuál "Jak vyjebat se zákazníkem" pro firmy zabývající se prodejem a poskytováním služeb.. Tomu se říká marnost nad marnost.

Kdybyste někdo nevěděl co s penězma, napište mi, mám doma jednu SUPERtiskárnu.

Sebevražda?

27. ledna 2011 v 19:00 | The Truth |  Co
Sebevražda je pěkná píčovina. (pokud máte jiný názor, radím vám skončit se čtením už tady) - až nebudete mít někdy co na práci, zkuste si přečíst dílo Mýtus o Sysifovi, kterou napsal Albert Camus. Celé dílo je dost filosofické a ač se to může zdát podivné, příběhu o Sysifovi je zde věnováno jenom pár poslední stránek. Hlavním tématem tohoto spisu je právě pojednání o sebevraždě. Je tam trochu rozepsaný můj výše uvedený názor.

Pokud si někdo myslí, že sebevrah je odvážný člověk, mylí se. Sebevraždu může spáchat jenom zbabělec, který není schopen postavit se svým problémům čelem a poprat se se životem. Odvaha je dokázat žít i přes všechny překážky, které nám přijdou do cesty. Mimochodem, myslíte si, že když v pravěku lovili naši předci mamuta a nepodařilo se jim to, šli si sednout do jeskyně a podřezali si pazourkem žíly? Asi ne. (Jasně že ne, jak by asi napsali dopis na rozloučenou? :))))))

A pokud se někdo zabije jenom kvůli tomu, že měl špatné vysvědčení, že ho opustila přítelkyně/přítel nebo prostě jen tak z nudy, je pěknej sráč a ten život si opravdu nezasloužil.
Ale bohužel (bohudík?) spousta lidí páchá sebevraždu dnes a denně a ještě jsou stále na světě. Čím to bude? Vyhrožovat sebevraždou je v současné době celkem populární a tak stačí pročíst jenom pár blogů, a najdete tam pseudosebevrahů habaděj. Pokud se někdo rozhodne zabít, tak se prostě zabije a nebude o tom psát rok dopředu...

StaráMladá

26. ledna 2011 v 18:00 | The Truth |  Ostatní
Tak nevím. Skoro pokaždé když jdu do hospody a objednám si pivo, po mně chtějí občanku se slovy "A osmnáct už vám bylo?". Dneska jsem šla do obchodu a nějaká slečna mi nabízela vzorek krému proti vráskám... Chápete to?

Toníček

24. ledna 2011 v 17:09 | The Truth |  Kdo
Jela jsem trolejbusem... na stejné stanici jako já nastoupil poměrně mladý pár s malým dítětem. Chlapečkem... Po chvíli jsem zjistila, že nazývat tohle stvoření chlapečkem je dost přehnané. TO snad nebyla ani lidská bytost. Okamžitě po nástupu do dopravního prostředku TO začalo řvát. Odpovídalo to přesně výrazu "jako když ho na nože berou" (přiznávám, že mi chvílemi bylo líto, že ho opravdu na ten nůž někdo nenabral). Když už to trvalo třetí zastávku (a já už měla tiky v oku a ruce připravené k popadnutí té nestvůry a její následné vyhození z okna), lidé se začínali s hrůzou otáčet, co to tam vlastně křičí za tvora. Říkala jsem si, že jeho rodiče (předpokládám, že to rodiče byli, protože jim ten netvor byl dost podobný) mají svatou trpělivost. Neměli. Jenom to byli pěkní blbci. Normální rodiče by tu malou zrůdu aspoň pokárali, v lepším by jí dali na zadek a byl by klid. Tihle ne. Pořád se TO snažili utěšovat slovy "Toníčku, copak se ti nelíbí?", "Tobě se nechce jet trolejbusem?", "Neboj Toníčku, už tam budeme.", "Doma dostaneš něco dobrého k jídlu". Proč si takoví lidé pořizují děti? Místo toho, aby jej umravnili, ještě mu polezou do zadku? Dítě má být vychováváno rodičem, ne naopak. Kam ten svět spěje? Doufám, že Toníčka už nikdy nepotkám. Doufám, že Toníček bude používat ochranu proti početí zodpovědněji než jeho rodiče.