"Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu." Jan Hus 

Březen 2011

Sčítání lidu

31. března 2011 v 12:22 | The Truth |  Co
Děti v Africe nemají co jíst, Japonci jsou ozáření radiací, v Lybii jsou nepokoje, a v České republice probíhá Sčítání lidu 2011. Pokud si stále nejste jistí, co to "sčítání lidu" vlastně je, já vám to povím - zcela nesmyslná, zbytečná a předražená akce. Hlavně že nejsou peníze na zdravotnictví, zemědělství, školství, na rodiny nebo na důchody. O to důležitější je zjistit, jestli lidé v ČR mají doma splachovací záchod, počítač s internetem, nebo jestli jezdí do práce na kole. Jestli si myslíte, že do takových věcí nikomu nic není, jste na omylu - pokud něco zamlčíte nebo se najde nějaká jiná chyba ve vašem dotazníku, dostanete pokutu (náš zadlužený stát přece nějak na ty platy vládních činitelů musí vydělat!).

Jsem zvědavá, jestli se někdy dozvíme o tom, kolik tahle "sranda" stála, a jestli to opravdu mělo nějaký účel (nemělo). V tomto státě opravdu obdivuji to "umění hospodařit" - na ty důležité věci nikdy finance nejsou a tak je potřeba zdražovat všechno možné, aby nakonec ty peníze stejně pořád nebyly. Ale na takové akce, které většinu lidí spíše obtěžují a nemají žádný pozitivní efekt na naše životy, se vždycky nějaká ta koruna najde. Jak je to možné? Trochu mi to připomíná kuřáky, kteří nadávají na to, jak jsou cigarety drahé, že si je už nebudou moci dovolit, ale nakonec stejně vždycky nějaké peníze "najdou". Stejně jako ženy které tvrdí, že mají už týden úplně prázdnou peněženku i bankovní konto, a za pět minut se vám přijdou pochlubit s novou halenkou, kterou si koupily před dvěma dny v tom báječném butiku, protože byla zlevněná z tisícovky na pouhých 800Kč...

Navíc za rok má přijít ta obrovská apokalypsa a s ní úplný zánik celého světa, takže nevím proč je to sčítání lidu nutné.

Lactel a dinosaurus

20. března 2011 v 17:00 | The Truth |  Ostatní
Aby se neřeklo, že na svém blogu na všechno nadávám, rozhodla jsem se (když je ta neděle), stvořit něco pro odlehčení atmosféry.

Už jste určitě zaregistrovali v televizi (ano - v televizi, a nechoďte na mě s tím moderním tvrzením "Já na TV nekoukám, nemám na to čas.", které znamená: "Na televizi se dívám, ale nechci aby to někdo věděl.", nebo "Nemám čas na sledování televize, protože veškerý svůj volný čas trávím u Facebooku.") tu novou reklamu na mléko Lactel. Jestli ne, pokusím se vám jí přiblížit: v kuchyni sedí chlapeček a jeho tatínek, který si čte noviny. Jelikož je dítko zvídavé, čte si nápis na mléku a ptá se: "Tatí, co je to za novou láhev mléka Lactel?" Jelikož ho tatínek neposlouchá, zopakuje to ještě jednou ale on stále nevnímám, a tak to zakončuje otázkou: "Tatí, jak se dělají děti?" Otec zbystří a začne vysvětlovat, co je to ten nový obal trvanlivého mléka zač...

Když jsem tuto reklamu viděla poprvé, uvědomila jsem si, že ten chlapcův obličej je mi nějak povědomý, a tak jsem začala přemýšlet... Dneska jsem na to konečně přišla. Před několika lety, dávali v televizi seriál Dinosaurus, o rodince dinosaurů (překvapivé, že?). Táta dinosaurus vždycky přišel z práce domů a zařval: "Miláčku, jsem doma!!!" No, pokud jste pamětníci, možná si to ještě vybavíte. A pokud ano, jistě si vzpomenete, že dinosauří rodinka měla pět členů - rodiče a tři děti, z toho jedno byl takový drzý prcek, který mlátil tátu po hlavě a křičel: "Nejsi máma, nejsi máma." Ha ha ha. Ale abychom se vrátili k podstatě věci, on totiž ten malý rozmazlený dinosaurus vypadá úplně stejně jako klučina v té reklamě na mléko:

Kuřáci mě serou (vážně)

18. března 2011 v 23:59 | The Truth |  Co
Na téma kouření (cigaret - nepředpokládám, že toto téma se má týkat jiného kouření) jsem sice už článek psala (můžete si jej přečíst zde), ale proč si na ty kuřáky nezanadávat znovu? To si přece nemůžu nechat ujít! Přiznávám, že k napsání článku na téma týdne mě většinou neinspiruje téma jako takové, ale spíše autoři/autorky jiných blogů. Někdy je opravdu dost zábavné přečíst si něco od vašich "kolegů". Názory se samozřejmě různí a tak se články dělí na pro-kouření a anti-kouření, já se tímto dobrovolně přidávám do druhé jmenované skupiny, protože mě kuřáci prostě serou.

Při pročítání cizích blogů jsem zachytila mnoho postřehů, ale nejrychleji jsem si zapamatovala ten, že "nekuřák nikdy nemůže pochopit jaké to je, jít s kamarády na kafe a zapálit si u toho cigárko..." Odvážím se tvrdit, že mnoho nekuřáků moc dobře ví, jaké je to kouřit u kávy, u piva, při obědě, večeři, snídani, i svačině. Jediný rozdíl je, že nekuřáka to obtěžuje. Navíc, pokud se to vezme kolem a kolem, kuřáci jsme de facto úplně všichni. Není nutné ani chodit do obchodu kupovat cigarety, stačí jít o víkendu někam "mezi lidi" a je z vás kuřák, nikotin vdechujete ať chcete nebo ne. Vyvarujete se takových míst právě kvůli vysoké koncentraci zakouřeného vzduchu (jestli se to dá vůbec vzduchem nazvat)? Nevadí, stačí si postát chvíli na zastávce, on se jistě nějaký dobrosrdečný závislák najde a pokud budete mít štěstí, foukne vám vaši dávku přímo do obličeje. Jezdíte autem? To také není žádný problém! V práci, ve škole je kuřáků dost a dost. Pokud se zdárně vyhnete uličce hanby*, spolužák (spolupracovník) který kouří vás posléze jistě obohatí svým příjemným dehtovým dechem a typickým zápachem linoucího se z jeho oblečení a vlasů. Pak už se jen modlete, aby se dotyčný nesnažil pach cigaret přebít pronikavým parfémem.

A jaká je vlastně pointa článku? Kuřák pro mě není frajer, ale zbabělec, který není schopen zbavit se svého závislosti, případně ani nechce. Pokud chce někdo skončit jako odporná smrdutá vysušená treska s rakovinou polic a smíchem připomínající vykloktaný odpad, tak ať. Ale já takhle dopadnout nechci, a nebudu se kvůli tomu zavírat doma a nikam nechodit (protože tohle je jeden z nejčastějších pseudoargumentů, které můžete od kuřáka slyšet "... tak nechoď do hospody, když ti to kouření vadí"). Takže navrhuji dát všechny kuřáky do karantény (třeba na Mars). Páč, proč bych v karanténě měla být já, člověk, který nepotřebuje cigaretu jako berličku pro lepší náladu nebo jako "aby bylo něco do ruky"...?

Než kouřit, to už opravdu radši přejděte na ten orální sex. Alespoň ušetříte. Anebo si i vyděláte.




*Ulička hanby vypadá následovně - jdete např. do/ze školy. Před vchodem se tísní skupinky kuřáků, užívajících si cigárka a hovořících mezi sebou, a často je jich tam tolik že (nevědomky) vytvoří těsný prostor, kterým vás nechají projít do/z budovy. A zatímco jdete touhle uličkou, dostáváte facky od cigaretového kouře.

To je zase téma týdne

12. března 2011 v 18:00 | The Truth |  Ostatní
Tak jsem se dnes rozhodla, že se po dlouhé době podívám, co je za téma týdne. "Vegetariánství", to není zase tak špatné, řekla jsem si, a jala jsem se do prohlížení nových příspěvků. A opravdu jsem nestačila zírat. Jedni považují vegetariány za magory, protože "jíst maso je prostě přirozené už od pravěku", jiní se zase sami za vegetariány prohlašují a přísahají, že by kus kuřete (krávy, prasete, psa...) v životě do huby nestrčili, a pak jsou tu další, kteří zase píšou o tom, jak jsou lidé požívající maso bezcitní, krutí a vůbec si neuvědomují jak ti "chudáčci králíšci a pjasátka" trpí když jsou zabíjena (najednou spousta blogerů vypadá jako profesionální řezníci nebo jako kdyby pracovali na jatkách minimálně 20 let).
Budu se snažit alespoň na chvíli přejít skutečnost, že v dnešní době má život zvířete skoro větší hodnotu než ten lidský (zkuste zabít bezdomovce a budete pochváleni že odklízíte odpad z měst, ale běda abyste nedali svojí kočičce plnotučné bio mléko!) - čímž nechci říct, že by se zvířata měla týrat, ale prostě me jenom štve ta rozrůstající se hysterie "klidně mě zabijte, ale toho ubohého bezbranného tvorečka nechte na pokoji"... Je nepopiratelné, že vegetariánství je nyní docela módní záležitost. Každá druhá puberťačka hlásá že maso nejí, protože chce aby se společnost napravila a onehdá někde v Bravíčku psali o zneužívaných zvířátkách a jak je to ošklivé. Na druhou stranu, pokud se někdo opravdu rozhodne nejíst maso ať už z jakýchkoliv důvodů, je to jenom jeho věc. Pokud ale nejím maso, protože mi prostě nechutná, nebudu tuto informaci obalovat do hávu Supermana a tvrdit, že to je kvůli záchranně nevinných zvířátek. Stejně tak stojí za zmínku "vegetariáni", kteří si myslí, že nejezením masa spasí svět, ale přitom používají kosmetiku testovanou na zvířatech. Naopak můžeme zaútočit i na jedince bojující za to, aby se kosmetika na zvířatech netestovala - testování na zvířatech je hnus, ale když ne na zvířatech, na čem/kom? Vymění si odpůrci testování kosmetiky místo s králíky, opicemi a dalšími zástupci zvířecí říše? Asi ne.
Tady alespoň krásně vidíte, že život je plný paradoxů. Vy se budete snažit nejíst maso a zachránit tím nějakého božího tvora, a vaši sousedé budou mít každý den k obědu flákotu masa. Takhle to prostě chodí. Pokud se nezmění celý svět, pár jedinců to opravdu nezachrání. Nehledě na to, že v přírodě funguje potravní řetězec a třeba lvi taky nezačnou žrát trávu, jen proto, že chudáci antilopy.
Takže, pokud maso jíst chcete, tak ho prostě jezte a kašlete na to, že vám to nějaká citlivá duše vymlouvá. Pokud se rozhodnete maso nejíst, můžete si dát bez obav i špekáček nebo salám, tam už stejně dávno žádné maso není

MDŽ

8. března 2011 v 14:30 | The Truth |  Co
Tak máme zase MDŽ (pokud vám tato zkratka nic neříká, věřte, že se jedná o Mezinárodní den žen). MDŽ je den, který má mnoho odpůrců ale i sympatizantů, asi tak jako Valentýn. Někteří tvrdí, že je to komunisitický přežitek, jiní, že je to (stejně jako již zmíněný Valentýn, Vánoce, Velikonoce, Dušičky...) další způsob, jak mohou obchodníci ze zákazníků vytahovat peníze, pak ještě zbývají lidé, kteří tuto tradici dodržují a některým jedincům je to doslova ukradené. Můj názor? Ať každý dostane, co si zaslouží. Pokud je žena hysterka, namyšlená bárbína nebo podobné individuum, měla by k MDŽ dostat přes hubu. Na druhou stranu, jestli některá z nás chodí do práce, vychovává děti a ještě stihne mít doma naklizeno a nechovat se jako nána, určitě si zaslouží něco lepšího. Na druhou stranu by se ale muži mohli hádat, proč také oni nemají svůj den (rozuměj Mezinárodní den mužů, ne oblíbený výraz - používaný muži - pro období menstruace, ha ha ha). Nemůžeme je přece házet do jednoho pytle, existují i zástupci tohoto pohlaví, kteří jsou celkem snesitelní. Jenomže potom by mohly nastat nepříjemné situace, protože někteří pánové vypadají a chovají se spíše jako dámy, a tudíž by mohli slavit MDŽ i MDM, což by zase nebylo spravedlivé pro ty, kteří se vyznačují znaky pouze jednoho pohlaví! A kromě toho by si nakonec mohl říct každý, že chce nějaký svůj den - třeba Den chlastání od rána do večera, Den nechození do práce (tady se obávám, že by se den protáhl na trochu déle), Den pouštění prdů, Den zatlačování prdů, Den našeho psa Alíka, Den švába, který bydlí pod kobercem v bytě číslo 6 na ulici ABC v obci XYZ, atp.

Co s tím? Pokud si o sobě myslíte, že jste výjimečná osoba (ať už žena, muž, či hermafrodit), a že si nějaký dárek zasloužíte, prostě si ho kupte sami - takhle si ho vyberete stejně nejlépe a vyhnete se trapným situacím předstírání radosti z dárku, který vás naprosto sere.

Lidi jsou fakt blbci

7. března 2011 v 14:22 | The Truth |  Kdo
Tak už je to zase tady, další blbec se nechal nachytat. Českou republiku obletěla zpráva o důchodci, který včera naletěl falešné sčítací komisařce a ta ho následně okradla o 13 000 Kč. Vím, že se říká, že ke starým lidem máme mít úctu, ale tenhle pán a jemu podobní jsou opravdoví blbci. Ano, jsou již v letech, a už jim to tolik nemyslí... Ale kdyby se alespoň dnes a denně v médiích neomílaly případy, kdy byl nějaký naivní a důvěřivý starý člověk okraden (a zkuste si tvrdit, že důchodci nemají přístup minimálně k novinám). V žádném případě se nesnažím obhajovat paní která využila příležitosti celostátní akce Sčítání lidu, ale na druhou stranu všichni víme jaká je dnes doba, tak si musíme dávat pozor na svoje úspory (a o to více důchodci, kteří si pořád stěžují že mají málo, a pak *Pink* a nechají se i o to málo obrat) a hlavně být zdravě podezřívaví (tzn. nemusíme hned v každém vidět zloděje a vraha). Zajímavé je, jaké je možné v lidském pokolení najít extrémy. Na jednu stranu existují ti, kteří volají na polici kvůli tomu, že ve 22:01 ještě slyší od sousedů rádiou nebo si všimli popelnice posunuté o dvacet centimetrů dál než obvykle; a naopak tady vidíme případ člověka, který si nedá pozor a teprve až potom honí toho pověstného Bycha. Ale to už je samozřejmě pozdě.

Školní srazy

5. března 2011 v 18:01 | The Truth |  Co
Tak jsem se rozhoupala a navštívila školní sraz po x letech. Moc se mi tam nechtělo, ale pak jsem si řekla, že, lidově řečeno, nebudu dělat "vofuky" a půjdu se na ty starý ksichty podívat, a samozřejmě se přesvědčit o tom, jak se všichni změnili. Popravdě, někteří se nezměnili vůbec a naopak někteří až extrémně. Z kluka, který miloval ježdění na motorce a bylo mu skoro jedno co si vezme na sebe, se stal šampón s nagelovanýma vlasama, v košili a pruhovaném svetříku... Nemohla jsem z něj spustit oči a pořád mě napadala otázka Bože, kam to ten svět spěje... Upřímně vám ale řeknu, že to stálo za hovno. Přišlo to, čeho jsem se nejvíc obávala. V podstatě jsme si neměli co říct. Bylo to jako když si domluvíte rande naslepo a zjistíte, že váš protějšek je úplný debil/inteligent, narozdíl od vás a většinu schůzky tak na sebe koukáte a když opadnou ty obvyklé zdvořilostní otázky - kde studuješ/pracuješ, co děláš ve svém volném čase, co tví sourozenci/tvá babička/tvůj křeček, nastane to trapné ticho, kdy už ani jeden z vás neví co říct, a to ticho se neustále prodlužuje, až jeden nebo druhý konečně najde výmluvu proč tohle setkání ukončit. A takhle je to i na srazech. I když půjdete na nějaký po deseti letech, stejně se ta běžná konverzační témata rychle vyčerpají a brzy to rozpustíte. Nebo to může dopadnout ještě hůř, jelikož nebudete mít co na práci, budete se aspoň opíjet a druhý den zjistíte, že jste se vyspal/a s Františkem, který seděl na základce v páté lavici u okna a strašně mu smrdělo z pusy...

A malá rada na závěr, pokud víte, že vaši spolužáci/spolužačky jsou již ženatí/vdané nebo plní funkci rodiče (nebo obojí), a vy nejste ani jedno z toho, raději na sraz vůbec nechoďte, jinak budete pod palbou fotek uslintaných dětí na stopadesát způsobů a kecech o tom, jak se na svatbě chlastalo (v případě mužů) a jaká to byla romantika (v případě žen). A nechoďte ani na ten následující, protože to bude změna tématu na Jak ta moje Máňa ztlousta, Jak ten můj Pepa chodí každej večer do hospody s kamarádama a s ničím mi doma nepomůže a Jak ten náš parchant chodí za školu... což také není nic, co by vás mohlo zajímat (leda že se nebude jednat o nenáviděné spolužáky, kterým to budete přát a ještě se jim od srdce zasmějete)...