"Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu." Jan Hus 

Duben 2011

Šaty dělají člověka. Nebo ne?

20. dubna 2011 v 21:21 | The Truth |  Co
Rozhodla jsem se, že si na jaro koupím nějaký svršek - něco, co není moc objemné, ale zachrání před deštěm nebo chladnějším ránem. Základní kritéria byla: musí to být černé, musí to mít kapucu (kvůli tomu dešti) a nemuselo by to být zas až tak drahé... - a myslela jsem si, že nejsem moc náročná, ale jen do té doby, než jsem navštívila jedno nejmenované obchodní centrum. V obchodech bylo (nebo přesněji nebylo) téma tohoto týdne - NIC. Ale pozor, i "nic" se musí umět rozlišit. Jedno "nic" znamená, že obchody byly vybrakované a jediné, co byste si mohli koupit by byla nahá figurína nebo znuděná prodavačka (oblečená). Druhé "nic" - to, o kterém se chystám psát - zahrnuje stav, kdy jsou obchody naopak přecpané různým zbožím, ale pro vás je prakticky nemožné něco si vybrat, protože - lidově řečeno - mají tam hovno (ale i za to hovno se platí velké peníze). Prošla jsem většinu obchodů s oblečením, které obchodní centrum nabízelo a přišla jsem na několik zajímavých skutečností:

1) V časopisech a na internetu se často dočtete o tom, že máte mít svůj styl. Bohužel, ani v dnešní vyspělé společnosti to není možné. Prakticky všechny obchody jsou přehlceny mnoha zbytečnostmi, které vám návrháři vnucují (a děti v Číně vyrobí), i když při pohledu na některé kousky máte pocit, že jste se dostali do jiné dimenze. V jednom obchodě na vás útočí křiklavé barvy, minisukně, svetříky, průhledná trička a podobné "oblečení", které by se hodilo spíše do nějakého podniku uvolněnějších mravů. V druhém si připadáte spíše jako na bleším trhu, protože většina věcí tu vypadá opravdu "jetě" (ale cena tomu samozřejmě neodpovídá) a ve třetím na vás řve Roxy, DC, apod., každé druhé triko. Přičemž tady nastává otázka, jestli by spíš konkrétní výrobce nebo prodejce neměl platit vám, že nosíte takto "označkované" věci a tudíž napomáháte propagaci.

2) Móda se vrací - ale jenom v těch nejhorších podobách. Pamatuji si, jak jsem ve druhé třídě nesnášela nošení legín a kdo je měl, tomu jsme se smáli, protože už tehdy vypadaly naprosto teple. A teple vypadají i dnes, navíc když je nosí každá druhá slečna - ještě bych to pochopila jako vychytávku pro chladnější večery pod sukni, ale nosit je jako kalhoty, to je prostě zhýralost. Když už jsme u těch kalhot, často vídám tzv. plísňáky a mrkváče - občas i jejich spojení v jedno, a to je potom opravdu případ, kdy člověk vypadá jako debil, ať už má postavu modelky nebo tučného jelita. Ovšem největším "skvostem" jsou brýle s černými obroučkami alá "viděl jsem to v nějakým komunistickým filmu a teď je retro přece tak IN a navíc to nosí každý druhý emo, tak proč bych si je nekoupil". Ach jo, kdyby to bylo aspoň trochu originální:


Zdroj: http://www.hracky-stolnihry.cz/bryle-s-nosem-knirem-a-obocim-p-1931.html

3) Většinu těch děsivých módních výstřelků nosí ženy, čím to asi tak může být?

4) Kdo považuje nakupování za koníček, je úchyl. To opravdu nedokážeme strávit svůj čas nějakým smysluplnějším způsobem? (třeba vysedáváním u televize?)

5) Lidé neustále nadávají na to, jak mají málo peněz a kolik splátek na krku. V obchodních centrech ale vždycky najdete nakupující davy - začínám mít podezření, že se jedná o pouhé figuranty placené obchody.

No a jak to s mým nakupováním dopadlo? Odešla jsem bez svého vysněného oděvu. Odmítla jsem si koupit to, co se mi nelíbí, ale je mi vnucováno jako "cool", "moderní" a "sexy". Odmítla jsem zaplatit za oblečení, které má hodnotu maximálně 200 Kč (laický odhad), několikanásobně vyšší cenu... A odnesla jsem si opravdu hovno (na botě) z trávníku před obchodním centrem).

A pointa? V obchodech, pro normálního, obyčejného člověka, který chce zůstat svůj a přitom nezaplatit tisíce za titěrné kusy látky, není NIC. Asi začnu chodit do obchodu s hláškou jako byla ve Slunce, seno,...: "A nemáte něco na mě? Na normálního člověka?" - bohužel v tomhle kontextu už to není tak vtipné jako ve filmu.

Lidstvo umírá

16. dubna 2011 v 14:06 | The Truth |  Co
Ano, je to tak. Úpadek lidstva je tady. Dnes jsem šla - jako poctivý občan - vyhodit staré noviny do kontejneru na papír... A to co jsem tam uviděla, mě šokovalo víc, než kdyby na mě z jeho útrob vyskočil bezdomovec. Mezi papíry, kartonem a různými obaly byly vyhozené knihy (a nemyslete si, že to byl nějaký brak - zahlédla jsem tam mimo jiné i obálku se jménem Boženy Němcové). V dnešní době, kdy je všechno dostupné v elektronické podobě, a ten, kdo prohlásí, že miluje čtení knih je považován přinejmenším za podivína, klasické, tištěné knihy už prostě nemají místo. Já si ale myslím, že ve chvíli, kdy jsou knihy považovány za odpad, veškerá lidská společnost vykazuje takovou degeneraci, která může vést pouze k úplnému zániku.

Devolution

3. dubna 2011 v 9:20 | The Truth
Dokážete si představit, jak mohly žít ty generace před námi bez počítačů, mobilů, internetu a podobně? Já ano, a myslím si, že se bez těchto vymožeností měly docela dobře. Ono se sice říká, že moderní technologie usnadňují život, ale není to zase až tak docela pravda - díky nim totiž lidstvo spěje do úplné degenerace. Uvedu dva příklady: 1. Před několika lety, když jste šli na nákup, měli jste s nákupní lístek (nebo jste si to prostě pamatovali), na něm bylo napsáno třeba 10 rohlíků, 15dkg šunky, mazací sýr, rajčata, limonáda. No a tak se šlo do obchodu, koupilo se 10 rohlíků, 15dkg šunky, mazací sýr, rajčata, a hotovo. Dnes průměrný člověk postává v obchodě, dlouze se rozmýšlí a potom vezme do ruky mobil a začne volat: "Mámo, nemám těch rohlíků koupit spíš patnáct?" "A ten sejra chceš jakej? XY nebo YZ?". Nebo: "Vašku, jsem v krámě a mají tu dvoje rajčata, akorát jedny jsou o korunu za kilo levnější, tak který mám vzít?"... A takhle dotyčný stráví polovinu dne v obchoďáku a domů přijde utahaný a rozčilený, protože ještě ke všemu neměli Coca-Colu, a tak musel koupit Pepsi Colu, což je katastrofa, protože Pepsi nechutná úplně stejně jako Cola (samozřejmě že to je blbost, protože Coca-Cola je stejný utrejch jako Pepsi). 2. Když si chtěli naši předci vyjít někam s kamarády/kolegy/známými, prostě se domluvili v práci/ve škole/po telefonu (pevná linka, pokud si to ještě někdo z vás pamatuje - takový ten telefon se sluchátkem), kdy a kde se sejdou, případně co budou dělat. A když se řeklo, že se ve tři hodiny půjde do hospody, tak se prostě šlo do hospody - a kdo nepřišel, měl smůlu. V dnešní době nastávají v této modelové situaci dva problémy - nejen, že se několik lidí nedokáže jednoduše domluvit - pořád se přes internet nebo mobilem domlouvá místo, čas a co se bude dělat, až to může nakonec vyšumět a nejde se nikam - a všichni vytvrdnou u počítače. Druhým problémem je, že díky komunikačním prostředkům se zvyšuje riziko výmluv a nedodržování času. Rozhodli jste se na poslední chvíli, že se vám vlastně nikam nechce? Nevadí, stačí poslat smsku typu: "Hrozně mě to mrzí, ale před pěti minutama jsem zjistil, že si musím vyprat ponožky." nebo "Moc se omlouvám, ale mému impotentnímu příteli se po pěti letech postavil, tak toho prostě musíme využít." - pro tyto případy se hodí mít v paměti mobilního telefonu uložené již předepsané výmluvy, abyste je nemuseli zdlouhavě vymýšlet na poslední chvíli. Kromě toho, je vlastně jedno kdy je nějaký sraz, protože přece máme mobil a tak můžeme informovat ostatní že: "se o minutku zpozdím", "zrovna teď mi ujela tramvaj", "ještě si musím něco nakoupit, jděte napřed", apod.

Nejinak je to i se seznamováním - naši rodiče/prarodiče (a dál) se seznamovali třeba ve škole, v práci, na různých společenských akcích, při sportování, atd. Ačkoliv je to pro mnoho lidí dnes již nepředstavitelné, zřejmě to fungovalo docela dobře, protože jinak bychom už asi dávno vymřeli (ha ha ha). Dnes už spolu stejně staří lidé neumí skoro ani mluvit - když se kluk snaží sbalit holku nějakým "tradičním" způsobem, tak je to "trapák" nebo "uslintanej úchyl", když to zkouší dívka, je označována jako "kurva", nebo "ježiš vidíš tu krávu? ta má ale sebevědomí". A jelikož je mnoho lidí půl dne v práci/ve škole, a potom se zavře doma, moc šancí na "normální" seznamování to nepřináší. Ale ještěže existuje ten internet!!!! Můžu jít na nějaký chat, případně do někoho píchat na Facebooku, nebo mu psát vtipné a cool komentáře. Většinou už "nekupuji zajíce v pytli", protože mnoho lidí se chlubí svými fotografiemi - čím více tím lépe - nejlepší témata jsou: s přáteli, na nějakém exotickém místě, v hospodě, rádoby umělecké nebo sexy (samozřejmě že narážím na ty špulící se kachní pysky) pózy - prostě cokoliv, z čeho každý uvidí, jaký jsem zábavný borec, kolik mám kamarádů, známých, jak mě všichni milují, jak si dokážu užívat život a každý den trávím na nějaké "kalbě" a prázdniny na Havaji; důležitý je samozřejmě také majetek - proto se vyfotím u cizí Audi A6, nebo si uložím fotku se značkovými botami (na které se moje rodiče nadřeli několik hodin v práci) o kterých každý ví, že stály majlant - případně "omylem" vyfotím i účtenku. Málokdo pochlubí fotkami s babičkou a s dědou, nebo s knihou v ruce - i když i to může být pro někoho zábavné a naplňující, prostě to nesplňuje standard představy o tom jediném "správném" životě. A to se pak seznamuje lehce, když svým profilem dokážete přesvědčit ostatní, jak jste vlastně dokonalí. Když se chcete s někým seznámit, a nevíte jak začít, co říci (napsat), proklikáte se na nějakou stránku s "neotřelými" citáty a vyznáními, případně se spokojíte s větou "Jsi moc hezká/hezký, nechceš zajít na kafe?" Na Facebooku odpadají i starosti o to, jestli je váš vyvolený/vaše vyvolená zadaný/zadaná. Stačí se podívat na profil - někteří lidé ho vyplňují opravdu poctivě.

Teď si představíme, že už jsme našemu objektu něco napsali. Budeme si psát dál a zjistíme, že si docela rozumíme. Přišel čas na osobní setkání. No a tady to obvykle také končí. Pokud se opravdu odhodláte sejít, často zjistíte, že ten příjemný a sympatický člověk je ve skutečnosti zakomplexovaný debil a že ta slečna s pevnýma čtyřkama, je cestou na schůzku někde ztratila. Prostě nemůžete věřit všemu, co vám ostatní pomocí internetu nabulíkují.

Bohužel na změnu k lepšímu už je podle mého názoru pozdě. Za několik let budeme svědky toho, že internetové seznamování bude opravdu jediná možnost a šance jak se dát s někým dohromady. U počítačů totiž budeme trávit většinu svého času, ztratíme zájem o jakékoliv jiné aktivity, nebo nebudeme schopni formulovat větu jen tak, bez dlouhého rozmýšlení nebo hledání na internetu. Staneme se stydlivými, malinkými človíčky, kteří budou pořád jenom hledět do obrazovky nebo do země, už se nedokážeme podívat ani jeden druhému do očí. Nakonec to dojde tak daleko, že ztratíme zájem o "obyčejný" sex a dáme přednost tomu virutálnímu - a tím pádem necháme vymřít celé lidstvo.

Ale když nad tím tak přemýšlím... ono je vlastně úplně jedno... stejně než stačíme pozbýt schopnost reprodukce, pozabíjíme se kvůli ropě (území, vládě nad světem, penězům) nebo pojdeme na nějakou uměle vytvořenou nemoc.