"Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu." Jan Hus 

Květen 2011

Nemějte obavy, žádná budoucnost se nekoná...

29. května 2011 v 20:06 | The Truth
...během pár následujících týdnů totiž lidstvo pomře hlady.

Proč? Protože nebudeme mít co jíst. Začalo to před několika lety, epidemií slintavky a kulhavky. Spousta lidí přestala konzumovat hovězí maso, protože se bála přenosu těchto chorob. Potom problém utichl. Objevila se ptačí chřipka, opět svět bláznil a přestal jíst kuřecí maso. A stejně tak jak se objevila, tak i zmizela. Před nedávnou dobou se zase řešila prasečí chřipka, vepřové maso se stalo tabu, nakoupili se očkovací vakcíny za miliony a co? Vakcíny se vyhodily, stejně tak jako ty peníze za ně. A tenhle týden tu máme okurky - průjem z okurky, hm, tak to tu ještě nebylo, teď pro změnu přestaneme jíst raději veškerou zeleninu. Jestli to tak půjde dál, tak nebudeme moci jíst vůbec nic, a proto všichni zhubneme (no, některým z nás to jenom prospěje) a následně umřeme hlady.

A já vám něco řeknu proč to tak je - naši předci jedli protože potřebovali energii na práci, po válce všichni vzpomínali na nedostatek potravin a tak jsme se několik let cpali vším možným jenom proto, že to prostě bylo - a tím lépe, pokud to "něco" bylo ještě navíc dobré. A dnes? Dnes najdeme všude spoustu hysteriků, kteří si úzkostlivě hlídají jídelníček, hlavně aby tam bylo všechno zdravé, bio a light (nehledě na to, že po nákupu toho všeho bude "light" akorát tak vaše peněženka). A pak se divte, že se v Německu posírají z obyčejných okurek. Ale nemůžeme všechno svádět jenom na rádoby zdravou výživu. Jedním z problémů je lidská imunita. Jak jsou nyní lidé pečliví na jídelníček, nejinak je tomu i v oblasti zdraví a hygieny. Pořád se myjí, pořád s sebou nosí hygienické vlhčené kapesníčky, pořád chodí k lékaři - a pořád všechno řeší prášky. Kde potom máme tu imunitu brát, když si spousta z nás bere Brufen každé ráno jako "preventivku" a i na chřipku si žádáme od doktora antibiotika? Nemyslete si, bakterie totiž nejsou blbý (ano, nejsou tak blbý jako lidi). Zvyknou si na všechno, i na antibiotika, a naše zhýčkané organizmíčky, vypiplané neustálým omíváním, staráním se a příšerně zdravou stravou, si neumí vytvořit protilátky. A co pak? No, pak jsme kolektivně všichni v prdeli, dámy a pánové.

Ale nemusíme se tím dlouho trápit, protože, jak už bylo řečeno, stejně za chvíli všichni pomřeme z nedostatku jídla, ze kterého bychom byli schopni neposrat se

ALE demokracie

22. května 2011 v 11:09 | The Truth |  Co
Demokracie je krásná věc, ale každý jí chápe trochu jinak a také v každé společnosti se trochu odlišuje. Demokracii v České republice nazývám ALE demokracie. Proč? Protože zde máme spoustu možností, práv a svobod, jenomže společně s nimi se vždycky objeví tak trochu magické slovíčko "ale" (něco jako "Alekadabra!").

Můžete podat stížnost. Ale nečekejte že se jí někdo bude zabývat, a pokud ano, tak určitě ne dříve než za několik týdnů, většinou když už všechna fakta zapadnou někde v čase.
Svoboda projevu/slova. Můžete si říkat co chcete, ale zkuste říct svému šéfovi, že je debil. Čeká vás s tím spoustu nepříjemností a můžete čekat i trestní oznámení za pomluvu (i když vy, i všichni ostatní na pracovišti víte, že to žádná pomluva není.)
Můžete cestovat do celého světa. Ale pokud nemáte peníze, rovnou na to zapomeňte.
Můžete pracovat v zahraničí. Ale připravte se na to, že pokud tam nepůjdete dělat doktora nebo něco podobného, budou na vás mít stejný názor, jaký tady máme na Ukrajince, Poláky, Slováky, kteří nám "berou práci" (Proč to píšu v uvozovkách? Protože na to spousta lidí nadává, ale málokdo by za ty peníze co oni dostávají, vůbec chtěl ráno vstávat z postele).
Reklamace. Reklamovat můžete zboží podle libosti, ale většinou se ničeho nedovoláte, protože vás setřou slovy, že jste používal/a výrobek nevhodným způsobem - např. že jste boty nosil/a více než deset minut denně, že jste s nimi chodil/a po nerovném povrchu nebo že prostě šmajdáte, a proto se vám ta bota rozlepila.
Právo na vzdělání. Stejné Ale jako u cestování - pokud nemáte peníze, nebo vám nemá kdo finančně pomáhat, nemůžete studovat nic. A nezkoušejte mi tvrdit, že státní školy jsou zadarmo - nejsou, na SŠ většinou musíte přispívat do nějakého fondu, který má sponzorovat určité věci, ale nikdo neví jaké, a ve finále si všechno stejně musíte během roku zaplatit sami. Navíc, obědy, svačiny, učebnice, sešity, psací pomůcky, apod. také nejsou zadarmo (a vzpomeňte si, kolik věcí jste potřebovali jenom na základní škole na výtvarnou výchovu).
Můžete stávkovat, protestovat, demonstrovat. Ale dokud se do toho nezapojí tisíce lidí, nebo se nezačnou ničit věci a zabíjet lidi, moc velký efekt to bohužel většinou nemá. Dalším problémem je i to, že si každý řekne, že to je k ničemu a sedí doma na prdeli (případně na tu situaci nadává v hospodě), ALE nic pro zlepšení svého života (když už ne pro zlepšení života druhých) neudělá. Nehledě na to, že mnoho lidí zastává názor "Já se mam teď dobře, tak co bych někde dělal osla - mě se to netýká." No, a pak nemá ten stát vypadat tak, jak vypadá.

TOP nejblbější hlášky spojené s maturitou

18. května 2011 v 17:02 | The Truth
"Maturita je fraška"
To říká snad úplně každý - ovšem každý, kdo už maturitu má. Já jsem sice maturovala již před několika lety, a nikdy jsem si nemyslela (ani teď si to nemyslím), že by to byla fraška. Člověk si prostě vylosuje otázku a pak se snaží nějak kloudně odpovědět. Komise čumí, poslouchá, případně se na něco zeptá... Jednoduchá logika, nic "fraškovitého" na tom nevidím.
"Když nejde o život, jde o hovno"
Tohle je rádoby povzbuzující rada. Bohužel přichází od nevhodných lidí - například od spolužáků, kteří již maturitní zkoušku mají úspěšně za sebou (jak se říká Po bitvě je každý generál), od rodičů, kteří chtějí vypadat férově, ale vám je přitom jasné, že pokud maturitu neuděláte, tak si na tuhle hlášku ani nevzpomenou.
"Hele, víš co se jednou stalo?" aneb staré známé historky, které se zaručeně staly a stávají se každý rok
Samozřejmě, že mám namysli ty báchorky typu: "Jeden kamarád mýho bráchy má ségru a tý ségry přítele známej má známýho, kterej se naučil jenom dvě otázky ze 30, a jednu z těch co uměl si zrovna vytáhnul." Vyprávějící pak ještě většinou přidá dodatek: "Já kdybych se nenaučil/a jednu jedinou otázku, tak vim, že přesně tu si vytáhnu."
Dašlí oblíbenou historkou v téhle kateogrii je: "Víte co se jednou stalo? Na jedný škole psali slohovku na téma: Co je to odvaha, a jeden týpek jenom načmáral přes celou stránku "Tohle je odvaha", a dostal za to dvojku - jedničku dostat nemohl, protože prý nesplnil limit, kolik má být min. napsáno." Dodnes nikdo neví, kdo ten dotyčný je, ale bude asi už docela starý, protože takhle maturuje snad každý rok na každé škole.
"Maturita je zkouška z dospělosti"
Tak to je snad největší lež, kterou můžete ve spojitosti s maturitou slyšet. Někteří lidé totiž nedospějí nikdy (stačí si prohlédnout pár blogů).
"Když půjdu poslední, tím líp - aspoň budu mít víc času na učení"
Jediné co to znamená je víc stresu. Všichni před vámi už si budou psát na nástěnku na Facebook, jak to v pohodě zvládli (a také to nezapomenou opepřit nějakou předešlou hláškou, nejčastěji: "Ty vole, to byla fraška."), a vy budete akorát nervózní a budete to chtít mít už také za sebou. A nic navíc se nenaučíte. (Ano, protože budete pořád sedět u počítače a čumět na ty šťastnější, co se dostali ke zkoušce v dřívějším termínu).

Další novodobá choroba

15. května 2011 v 21:20 | The Truth |  Co
Další z nemocí moderní, vyspělé společnosti, která byla objevena v tomto roce je tzv. JáNemámČasChoroba (JNČCH), která postihuje pacienty zhruba od adolescence nezávisle na pohlaví, a tito pacienti jsou většinou vaši přátelé nebo známí, občas se může jednat i o členy rodiny, obětí se však můžete stát i vy sami. Často se tato choroba, pokud je neléčená, rozvine v mnohem vážnější onemocnění JsemStrašněVytíženVůbecNicNestíhám (JSVVNN). Symptomy první jmenované nemoci (JNČCH) jsou následující: postižená osoba neustále tvrdí a také trpí neustálými představami, že nemá čas (překvapivé, že?) - avšak většinou se jedná o takzvané "klamavé symptomy", to znamená, že ačkoliv se zdravému jedinci zdá, že postižený je opravdu nějakým způsobem ochuzován o čas, nakonec se zjistí, že sám postižený si může za tyto problémy - často prosedí několik hodin u televize nebo u počítače, nebo se - laicky řečeno - kope do prdele. A tak zdravý jedinec nabyde názoru, že postižený je pouze "líný prase". To je ale dost nebezpečný postoj vůči nemocnému, protože neléčené JNČCH se může dostat do dalšího jmenovaného stádia, čímž je JSVVNN, a tady už vznikají skutečné problémy. Nemocný stráví celé dny, týdny, měsíce a roky, přesvědčování okolí, jak moc je vlastně vytížený - a postupně si tak buduje jakousi zeď, kterou odborníci nazývají tzv. Neprůchodností volného času k jedinci. JSVVNN má následující příznaky: nemocný něco slíbí, a potom to nedodrží, protože: neměl čas - měl spoustu věcí na práci/na vyřizování, prostě byl maximálně vytížený; nemocný se s někým domluví na schůzku, ale nakonec nepřijde protože: neměl čas - měl spoustu věcí na práci/na vyřizování, byl maximálně vytížený - přičemž nikdy přesně nespecifikuje CO měl na práci nebo na vyřizování, PROČ byl vytížen, případně 2.PROČ se s vámi tedy domlouval, když je tak vytížený, měl práci nebo spoustu věcí k vyřízení (ano, pořád dokola).

V této chvíli se ovšem i zdravý jedinec dostává do ošemetné situace, protože k některým případům JSVVNN se dostává ještě mutace této choroby a to je JsemStrašněVytíženVůbecNicNestíhám**AniNapsatŽeNicNestíhám (v lékařské hantýrce zkráceno na JČP - Jsem s časem v prdeli). Pro zdravého jedince to má dopad takový, že i když žijeme v době prakticky neomezených možností a "zázraků" v podobě mobilních telefonů, mailů a sociálních sítí, postižený touto mutací je tak moc zaneprázděný, že nemá čas ani na napsání nějaké zprávy, což většinou netrvá déle než několik minut, takže zdravý jedinec se vše dozvídá se zpožděním, anebo vůbec. Pro lepší představu uvádím jednoduchý model:
Zdravý 1.dubna 2011: Ahoj, nechceš jít v pátek (3.dubna 2011) do hospody?
Postižený 15. dubna 2011: Promiň, zapomněl jsem napsat, neměl jsem čas. Ale v pátek jsem stejně nemohl, protože jsem neměl čas.
--- Neléčená choroba se postupně rozvíjí ---
Zdravý 15.dubna 2011 (snaží se vymyslet pozdější termín, aby měl postižený více času na rozmyšlení a odepsání): Hm, to nevadí, a neměl bys čas třeba 1.května? Mohli bychom do průvodu s mávátkama.
Postižený 30.května 2011: Omlouvám se, ale neměl jsem čas napst. Ale stejně bych prvního nemohl, protože jsem měl moc práce. A nechtěl bys jet na začátku září do Prahy, bude tam přehlídka debilů?
Zdravý 30.května 2011: Jasně, tak si ještě napíšeme a domluvíme se.
--- Nemoc stále postupuje ---
Zdravý 28.srpna 2011: Ahoj, tak co, pojedeme do té Prahy?
Postižený 13.prosince 2011: Ježiš, pardon, úplně jsem na to zapomněl, to víš, jsem hrozně vytíženej, ale to nevadí, protože celý září jsem stejně neměl vůbec čas.
--- Až se dostane do stadia, kdy není cesty zpět ---
Zdravý 13.prosince 2011: Víš co, tak si polib prdel, mám tě plný zuby.
Postižený 30.prosince 2012: Je, promiň, ale nemohl jsem si tu prdel políbit, protože jsem měl celý rok hrozně moc práce.
--- V mnoha případech tato situace končí také tím, že postižený prostě a jednoduše přestane komunikovat --- Proč? Protože je strašně moc zaneprázdněný a nemá na nic čas.

Vyléčení lidé často přiznávají, že jejich zaneprázdnění pramenilo např. ze hraní různých her, sledování nekonečných seriálů, pozorování ostatních profilů na sociálních sítích, podpantofláctví, alkoholismu nebo prostě jenom z potřeby ukázat, kolik má dotyčný koníčků a zájmů, že mu na "normální" věci prostě nezbývá čas - což bývá také nejvýznamnější příčinou projevení této choroby.

Časopisy pro ženy

9. května 2011 v 19:47 | The Truth
Onehdá jsme jeli na delší cestu autem, a tak jsem si chtěla koupit časopis, pro ukrácení dlouhé chvíle. Bohužel na benzince nebyl moc veliký výběr intelektuální literatury, tak jsem se rozhodla, že si zakoupím nějaký dámský časopis a rozšířím si své obzory a povědomí, protože jinak takové plátky vůbec nečtu. Co vám budu povídat, nejmenovaný časopis mi rozšířil obzory asi jenom v tom, že asi nejsem typická žena. A že typická žena (tedy alespoň podle redakce onoho časopisu) je padlá na hlavu. Časopis měl sice asi 60 stran, ale bylo to podobné asi jako obchody, o kterých jsem psala článek na téma týdne Nic (odkaz zde), a na každé druhé straně na mě "řvala" reklama na kosmetické výrobky, výrobky na hubnutí, na vložky, na prodlužování vlasů, na plastickou chirurgii... A byla to i reklama, kdy vám sama redakce doporučuje výborné a stoprocentně účinné výrobky, samozřejmě včetně informace o tom, kde se dají sehnat a o exkluzivní a výhodné ceně (tričko za 1500Kč nebo rtěnka za 1000Kč - no, nekupte to!). Když už se potom dostanete konečně na stránku, kde se to nehemží jenom obrázky a fotografiemi, ale zaregistrujete dokonce i delší text, s chutí se vrátíte k těm reklamám, protože ty jsou oproti tomu čtivé a alespoň barevné. Skoro z každého článku totiž vyčtete jenom několik informací, které se týkají pořád několika témat dokola: jak jsou ti chlapi blbí, jak se máte starat o miminko (Ťuťu Ňuňu), jak máte zhubnout (a hned na další straně najdete skvělé recepty na čokoládový dort a kakaové košíčky)... a hlavně - co máte nosit, jak to máte nosit, co máte dělat, jak se máte chovat, a co si máte myslet. Vymývání mozku hadr. A když přežijete i toto - dospějete k třešničce na dortu, což jsou v tomhle případě různé poradny odborníků, kteří vám například na dotaz, co je pravdy na tom, že někteří lidé nemohou využívat efekty 3D brýlí, odpoví, že "3D koukání" dělá problémy například jednookým lidem. A po přečtení názoru jedné ze čtenářek, že její manžel chce, aby si vyholila přirození, ale ona to neudělá, protože jí přijde, že to je odporné a něco takového může vyžadovat pouze člověk s nějakou sexuální úchylkou - tudíž její manžel je asi magor (no ASI ano, když si dotyčnou vzal), mi ta typický žena přijde jako fuchtle, která si každý měsíc běhá do trafiky pro takovéhle blafy a potom stráví celé dny vykonávání činností, které považuje za směrodatné na základě nějakých rad úplně cizích lidí v redakci. No a také jsem poučená, že si už takovýhle časopis nekoupím, ani kdyby byl za půl darma.

Nenávidím USA

2. května 2011 v 12:31 | The Truth
Tak nám (kdo jiný než USA) zabili Usámu. V New Yorku se slavilo, mávalo vlajkami a hromadně skandovalo. Všichni gratulovali současnému prezidentovi Spojených státu Baracku Obamovi. Tím je Al-Káida definitivně poražena. Pomsta za 11. září 2001 se povedla. Všichni teroristé třeste se. Amerika opět spasila celý svět.

A víte co? Pěkný hovno. Nevěřím USA, ani jejím hlavním představitelům. Nevěřím ani zprávám, ani fotografiím. Dnes už totiž není možné věřit ničemu. Na internetu, v televizi i v tisku nás krmí kde čím, ale jak někdo z nás může vědět, že je to všechno pravda? Že si prezident Obama nenechal někde v Holywoodu vytvořit gumovou panu s podobou Usámy, protože si všimnul, že jeho popularita poslední dobou jaksi upadá, aby následně mohl ukázat, jak dokázal odstranit jednoho z nejhledanějších mužů světa? A jak vůbec můžeme vědět, že opravdu Usáma byl zodpovědný za teroristické útoky z 11. září? Nebyla to jenom zinscenovaná fraška Spojených států? (Víte jak se to říká "obětujeme pár jedinců pro dobro celé společnosti" v tu chvíli se všichni lidé stávají pouhými čísly ve statistice.)

Proč jsem vlastně začala psát tenhle článek? Protože ihned potom, co jsem rozklikla internetové zpravodajství, na mě vykoukla fotka vysmátých USáků s těma jejich vlajkama. Už mě to vážně sere. Co si o sobě vůbec ti Američané myslí? Takové nuly. Nicky. Všichni jsou hrdí na to, jak jsou Američané, ani neví, kde leží Evropa, natož aby věděli, že většina z nich jsou potomci Evropanů, díky evropským koloniím. To je opravdu hrdinství, pomlátit Indiány a potom se léta cpát krocanem na Den díkůvzdání - tento den totiž vznikl jako poděkování původním obyvatelům Ameriky za to, že nenechali ty přistěhovalce umřít hlady. Ale to už je teď stejně jedno, hlavně že je nějakej svátek, který skýtá možnost přibrat ještě pár kil navíc (ono se to v těch 300 kilech celkově stejně ztratí). Netvrdím, že neexistují výjimky - pár jsem jich viděla na vlastní oči - ale obávám se, že to jsou ony výjimky potvrzující pravdilo, že ti Američani jsou hamburgrama vypatlaný hlavy.

A co víc. Se zvolením Baracka Obamy si mnoho lidí naivně myslelo, že se přístup "Já jsem USA a kdo je víc?" změní (asi proto, že je to černoch?). Ale nezměnilo se vůbec nic. Pořád jenom kecy, kecy a zase kecy. A to zmiňované zavraždení Usámy? To udělaly Spojené státy. To udělal prezident Spojených států. Nevím o tom, že by Spojené státy nosily maskáče a zbraně, a chodily po světě a odstraňovaly teroristy. Stejně tak mi není známo, že by Barack zabil Usámu osobně. Nebo mám asi jenom nějaké špatné informace.

Nejhorší na tom všem ale je, že my, "obyčejní" lidé do toho prostě nevidíme. Jediný, kdo zná pravdu jsou osoby, které jsou přímo u zdroje a mají šanci přesvědčit se o všem na vlastní oči. Ty ovšem mezi nás vypouštějí jenom inforamce, které se jim takzvaně "hodí do krámu". Americké vojáky vidíte na fotografiích vždycky v nějaké obdivuhodné sitauci - modlící se, nesoucí zraněné dítě, krmící potulné kočky. Opravdu roztomilé. A ti nechtění? (Irák, Lybie, apod.) - ty je možné postřehnout jenom se zbraní v ruce; se zbraní v ruce, kterou drží u něčí hlavy (tu zbraň); případně se zbraní v jedné ruce a s hlavou nepřítele v druhé ruce.

Celý svět se zmítá ve lži a v cílené manipulaci. Jdu blejt velebnosti.