"Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu." Jan Hus 

Srpen 2011

Toaleťák?

17. srpna 2011 v 18:26 | The Truth
To jsou všichni běžní občané České republiky. Každý si s nimi totiž akorát tak vytře prdel.

Lidé bděte!

8. srpna 2011 v 13:48 | The Truth
Poslední dobou se zdá, že mnoho lidí žije někde úplně mimo reálný, opravdový svět. Někde v bublině, nebo v imaginární jeskyni, ulitě, která říká "Dejte mi pokoj, nechci nic vědět, je mi všechno jedno, o nic se nestarám a nic mě nezajímá." Jenomže v dnešní době není jednoduché realitu vnímat všemi smysly. Protože by to mohlo znamenat, že se rozhodnete skočit z nejbližšího mostu, nebo vyjdete vstříc rozjetému vlaku.

Někdy je lépe raději nic nevědět. Proto si mnozí kupují drahé oblečení, aniž by si připouštěli, že tričko za které právě platí 1500 Kč má ve mnohokrát menší hodnotu, a bylo vyrobeno v Číně, stejně tak jako tenisky o tisícovku dražší. Málokdo se pozastaví nad tím, proč jsou u nás (nejen) drogistické výrobky dražší než například v Německu, kde třeba šampon seženete za poloviční cenu než tady. Necháme se nachytat na výhodné nabídky, úžasné akce (kde je zboží po slevě za 899 místo původních 900 Kč). To nikoho opravdu nezajímá, proč pořád platíme vyšší a vyšší daně a různé poplatky, ale naše silnice, zdravotnictví a školství vypadá pořád stejně bídně a uboze? Jak je možné, že je všude takový nedostatek pracovních míst? Před vším tím, a dalším, zavíráme oči a hrabeme si jenom na svém písečku. Prostě držet hubu a krok, to je náš způsob života. Honem do práce a po práci se rozvalit u televize, koukat na zprávy a nadávat. Případně se chlubit na sociálních sítích, jak jsem dnes super výhodně nakoupil/a tenisky, které se mi za týden rozpadnou, "jenom" za 600 korun. Přijde mi, že někteří z nás (a není jich málo) žijí v nějakém paralerním světě, kde žijí jenom hluchoslepí obyvatelé. Nikdo nechce raději nic vědět, aby náhodou nemusel něco řešit, nebo mít výčitky svědomí, že s tím nic neudělal. Necháváme s klidem ničit přírodu, nebo k tomu dokonce aktivně přispíváme. Jakési války se nás netýkají, protože to je přece někde daleko. Docházející nerostné suroviny a další přírodní zdroje pro nás nejsou důležité, protože "my už to nějak přežijeme, ať si to pak vyřeší další generace". Jenomže to už možná na ten návrat z reality bude pozdě.