"Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu." Jan Hus 

Září 2011

Mizerové

29. září 2011 v 12:52 | The Truth
Pokud jste už někdy zavítali na můj blog, tak jste si určitě všimli jistého trendu, že pořád pomlouvám ženský, jaký jsou to nevděčný mrchy a zmalovaný fuchtle, který neví co chtěj. Proto jsem se rozhodla, že tentokrát trochu vybočím ze zajetých kolejí, a budu nadávat taky na chlapy.

Kdy mě chlapi serou:

1) Když pomlouvají ženský, jak vypadají - jedna je moc tlustá, druhá vypadá jako anorektička, další se nemožně oblíká/poslouchá nemožnou muziku/je moc zmalovaná/má krátký nohy/má poďobanej ksicht/je moc stará... Kdybyste se pánové taky někdy podívali na sebe. Pořád melete o tom, jak by o sebe ženský měly dbát, jak by měly chodit cvičit a upravovat se - když pomineme fakt, že jste potom akorát nasraný, že chodíte všude pozdě, protože vaše drahá polovička se vám chce líbit a tak se prostě čančá - ale když je chlap upocenej tlustoprd, tak je to asi v pořádku, že? Některý zástupci mužskýho pohlaví celý dny prodřepí u TV/počítače a mají mastnou hubu od hranolek a brambůrků, ale přesto si myslí, že mají právo buzerovat vzhled nějaký ženský.

2) Když si stěžujou, že jsou ženský drbny, a přitom sami, když jsou v hospodě a jeden z nich si odskočí na wc, stane se vděčným cílem drbů a narážek.

3) Když si myslí, že jsou páni tvorstva a jejich jediná povinnost je chodit do práce (někdy ani to ne), a o zbytek se postará ženská, protože uklízet, vařit, prát, žehlit a dělat služku je přece ženská práce, a VŽDYCKY TO TAK BYLO. Jenomže doba trochu pokročila, víte?

4) Když tvrdí, že by nemohli žít s ženskou, která je blbá jak štoudev. Hovno. Mnoho mužů nechce totiž nic jiného. Nejlepší je blbá ženská, aby po vás uklidila, postarala se o domácnost (děti), poslouchala vaše nadávání a fňukání, večer vám podržela a sežrala vám i to, že jedete na týden na školení, a vy přitom jedete k moři s milenkou - která vás oslňuje inteligencí a pořád před ní opakujete, jak je úžasně chytrá a že vás strašně štve, že máte doma takovou blbku. Přitom, když se vrátíte z toho školení, jste celý šťastný, že ta blbka vám uvaří večeři, vypere prádlo a nebude se na nic vyptávat, a dopřeje vám odpočinku. A bude poslouchat vaše kecy typu "To školení bylo děsný, byla tam nějaká kráva, která si myslela, že je nejchytřejší na světě. Takovou bych doma nechtěl... Nechceš mi ho teď vykouřit?"

5) Když si hrajou na drsňáky a přitom jsou to obyčejný bábovky. Určitě jste se s někým takovým potkali - před kamarády a známými si hraje na haura, co všechno dokázal a jak nadřízeného/manželku/přítelkyni/tchýni poslal do prdele,a přitom je doma pod pantoflem a v práci každýmu leze do prdele.

6) Když se vožerou a chovají se (a vypadají) jako prasata. A nejhorší je, když si navíc myslí, že když jsou ožralý, tak po nich půjde každá ženská a připadne jí děsně sexy, jak se to prase potácí a krká ji do ucha, anebo když v opilosti získají pocit, že umí tancovat (a ne, neumí). Nechutné.

To by prozatím stačilo, možná někdy napíšu pokračování.

Trapná společnost

27. září 2011 v 20:35 | The Truth
Dnešní společnosti je opravdu těžké zavděčit se. Všude nám říkají, abychom se nebáli říct, co si myslíme a podělili se o svůj názor. Jenomže když si myslíme (anebo dokonce řekneme nahlas!) něco jiného než ti ostatní, je to špatně. Naše názory si občas někdo vyslechne (přečte), ale pokud s nimi nesouhlasí, umí vám říct akorát to, že jste blbec, a dál se s vám nikdo nebaví, a vysvětlení, proč jste tedy blbec, když nemáte zrovna ten "správný" názor, nedostanete. Když stojíte na ulici a někdo vám cpe supervýhodnouexkluzivní nabídku/slevičku a vy jí odmítnete, budou na vás koukat s hubou otevřenou dokořán, jak je možné, že se dobrovolně o něco tak výborného připravíte. Když je vám dvacet a rádi pletete, nebo chodite do kroužku šití, už jste "ten divnej/ta divná", protože správný dvacetiletý člověk přece vymetá hospody, aby pak druhý den mohl psát do statusu na fejsbuk, jak se zase "vykalil" a "zkurvená kocovina". A když už jsme u toho fejsbuku... Zkuste si někde dneska říct, že nemáte profil na sociální síti. Budete společností degradován na psychopata. Připravujete se poctivě na zkoušky/testy/referáty ve škole? Nebo, nedejbože, vás baví chodit do školy? V tom případě jste společenská mrtvola... A tak by se dalo pokračovat až do konce světa (v roce 2012).

Co tím chtěl autor říct? Že naše společnost jde do hajzlu. Každý se snaží za každou cenu odlišovat - třeba, že si všude píše citát "Smějete se mi, že jsem jiná/jiný, ale já se směju vám, že jste všichni stejní.", který pomalu ztrácí pointu, jelikož se tím (rádoby) řídí tisíce lidí. Proč se pořád snažíme přizpůsobovat tomu, co velí společnost? Co je komu do toho, jak žiju, s kým žiju, co nosím na sobě, jestli chodím radši plavat než dělat housku na diskotéku? Stačí se podívat jenom do nějakého chytrého časopisu, nebo chvíli koukat reklamy. Moderní žena by podle nich měla být krásná, štíhlá, chodit často ke kadeřníkovi a na kosmetiku, sledovat aktuální módní trendy, ale i život kdejaké celebrity, mít dobře placenou práci, alespoň dvě děti, každý den uklízet, vařit, chodit cvičit, být éro v posteli, a dívat se na seriály alá Zoufalé manželky a Sex ve městě - a všechno to dokumentovat na fejsbuku. A samozřejmě se u toho všeho pořád přiblble usmívat a dělat, jakože je to úplně normální a jakože mě tohle všechno strašně bere. A co když ne? Co když se mi to nelíbí? Co když je mi u prdele, co mi ta přiblbá společnost nalajnovala? Co když fejsbuk nemam a nikdy si ho nezaložim, co když děti nechci, ani nechci denně uklízet, vařit, prát a žehlit? Co když se vyseru na kosmetiku i na módní trendy a budu chodit pořád jenom v tričku a kalhotách, a cvičit jenom když se mi bude chtít? Potom se patrně stanu vyvrhelem, protože nebudu do této dokonalé společnosti patřit. Zavřou mě do klece a všichni se na mě budou chodit dívat. A pak přijde upravená nádherná maminka se stejně nádhernou holčičkou v nažehlených šatičkách, a ta holčička se jí zeptá "A mami, co je tohle v té kleci?" A ona odpoví "Víš, Maruško, to je neandrtálec."

Proč se pořád zabýváme minulostí

20. září 2011 v 13:58 | The Truth
Už mě to začíná tak trochu hníst. Doby komunistické jsem si moc neužila, ale věřím, že jako každý jiný režim, i ten komunistický přinesl lidem něco špatného, ale i dobrého. Ale to už je za námi. Já žiji v téhle době, v současné rádoby demokracii. Zajímá mě co se kolem mě děje, a jak bude vypadat budoucnost - jestli se dohrabu do důchodu, nebo budu muset chodit vybírat popelnice. Jenomže čím dál tím víc lidí se neumí bavit o ničem jiném než o tom, jak jsme se za komunistů měli špatně, a jaký to byli svině. Pamatuji se, jak nám na základní škole učitelka vykládala, jak nikdo nemohl za komunistů studovat, a sama byla ověnčená tituly, které musela získat už před revolucí. Co mě ale zaráží víc je, že když mi někdo začne vykládat další historky typu "Za komančů všechno stálo za prd", a já se jenom zeptám, jaký si myslí, že je rozdíl mezi komunisty a dnešní dobou, jestli jsou na tom lidi lépe, vždycky se mi dostanou dva, úplně totožné argumenty:
1. Dřív se stály fronty na banány a dokonce i na vložky
2. Dneska můžete cestovat kam chcete, a svobodně studovat

Takže za 1. - stačí se zajet podívat do nějakého hypermarketu, a uvidíte tam ty fronty taky - a to úplně na všechno. A v každé frontě potkáte ty chudáčky lidi, kteří si nemůžou nic dovolit, kvůli té dnešní posrané vládě, ale mají narvané vozíky jídlem. Další věc je, že dříve ty banány a další ovoce/zelenina měly třeba nějakou chuť, ne jako dneska, kdy i "obyčejné" rajče chutná jako igelitová taška.

Za 2. - je pravda, že dneska můžete vycestovat už i třeba do vesmíru a studovat na univerzitě bůh ví kde, a je to hezké. Jenomže každý tak nějak zapomene dodat, že všechno něco stojí, a tak když nemáte peníze, můžete o dovolené dřepět akorát tak doma na prdeli (pokud máte to štěstí, a ještě máte při všech těch hypotékách a "výhodných" půjčkách střechu nad hlavou) a studovat můžete leda tak šťourání se v nose.

A proč to tak je? Proč nám všichni pořád vykládají o těch komunistech, a chtějí je zrušit, a pořád odkazují na minulost? Ani o světových válkách se tolik nemluví. A já vám řeknu proč, protože dokud se budeme přehnaně pitvat v uplynulých letech a nechat si vemlouvat, jak to stálo za hovno a jak se úplně všichni měli špatně, budeme tímhle současným životem proplouvat, a ani si neuvědomíme, že se teď necháme každým manipulovat a vosírat, a že za chvíli přijde doba, kdy už s tím nic nenaděláme. No jo, holt stát potřebuje stádo ovcí, a hlavně zahladit svoje průsery - a jak to udělat lépe, než poukazovat na chyby a poklesky někoho jiného?

Kozy

14. září 2011 v 17:18 | The Truth
Tak nevím... má smysl vůbec psát něco o nahotě? Před pár lety, když Angelika ukázala obnažený kotník, už se jednalo o pořad s hvězdičkou a některé věřící babičky se křižovaly, co že je to za hambářku. Pamatuji si, když mi bylo asi deset let, a trávili jsme Silvestra u postarších sousedů, a v televizi běžela superzábavnávtipná estráda televizní stanice Nova. Vyvrcholením celého programu byl striptýz nějaké paní, původně oblečené v motorkářském oblečku. Pro sousedku to byla nestyda. No a dneska? Nahota už neznamená nic. To co bylo tabu v minulosti, je dnes naprosto normální. Stačí se podívat na nějaký videoklip, jehož obsah je ve stylu "jee bejby, čekedap, kamon, bejby" a ještě v noci se vám bude zdát o natřásajících se prsou a zadcích. Prostě čím méně oblečení, tím lépe. Nebo spíš - čím více oblečení, tím je to na dnešní dobu divnější. A není to vlastně škoda? Když se ženská "vykozí", není na ní už co objevovat... (no, možná, třeba intelekt? :D).

To mě přivádí na myšlenku, jak zvrácený ten svět je. Už dříve jsem psala o tom, jací jsou chlapi chudáci, a že některé ženské se chovají jako fuchtle a přemýšlí bůh ví čím. Tak trochu se to hodí i k tématu nahoty. Určitě už jste někdy zaslechli, jak si ženské stěžují, že "je to děsný, ty chlapi mi čumí jenom na kozy! Proč se mi nedívají třeba do očí?". Když si ale pak dotyčnou prohlédnete, většinou zjistíte, že má tričko s výstřihem až do půlky břicha, nebo přesněji, že nemá triko, ale jenom výstřih. To máte pak sto chutí vzít jí za vlasy a mlátit jí hlavou o zeď v naději, že se jí v té hlavě něco pohne k lepšímu. Debatovat s takovými ale nemá smysl, protože jejich jediným a neustále opakovaným argumentem je, že jim závidíme jejich balóny, a že někdy není doopravdy co závidět.

Včera, dnes a zítra

1. září 2011 v 11:00 | The Truth
Narodila jsem se rok před revolucí, takže obviňování z toho, že "co jste si vycinkali, teď máte" si můžete rovnou nechat od cesty. Celé dětství jsem prožila tak, jako tisíce dalších lidí. Jediné o co jsem se starala bylo, kdy přijde máma domů z práce, jestli dostanu něco dobrého k jídlu, za jak dlouho přijde Ježíšek, a co asi dostanu k narozeninám. Největší problémy pak byly, že jsem k obědu neměla bramborovou kaši, ale "jen" brambory, a že ten Ježíšek sice přišel, a se spoustou dárků, ale jen pár jich bylo pouze pro mě, protože se zbytkem jsem se musela podělit se svým bratrem. Jak mi to tehdy přišlo nespravedlivé. Dneska už to vidím jinak. Bylo to nádherné období, kdy měl člověk všechno v prdeli - a vlastně skoro jediné období, kdy si člověk jako já, mohl dovolit mít všechno v prdeli. A tak jsem si tak spokojeně proplouvala životem.

Dnes se člověk sotva naučí mluvit a chodit, a už ho rodiče tahají do desítek kroužků a sportovních, nebo jazykových kurzů. Hlavně, aby si máma nebo táta mohli splnit věci, po kterých sami toužili, ale nedosáhli toho, a tak vkládají do svých potomků na děje a jsou strašně ublížení, když si dítě jednoho dne dupne, a řekne, že se jim na to může vykašlat. Druhý extrém je, když mají naopak rodiče všechno v prdeli. Zapnou televizi, a ona už ty jejich děti nějak vychová. A najednou zjistí, že z dítěte vyrostl pěkný fracek, který má zase v prdeli je. A to je potom začarovaný kruh. Příběh těchto dětí je potom o starostech, jestli si mají vzít na diskotéku tuhle, nebo tamtu barvu trička, jestli jim Santa přinese ten mobil za 8, nebo za 10 tisíc korun, jestli pojedou na prázdniny k moři (protože jestli ne, tak budou před kamarádama vypadat jako ubožáci), jestli jim táta koupí boty Nike nebo Adidas, nebo jestli mají dostatečně "kůl" fotky na Fejsbuku. A když to náhodou nemají, začnou se řezat, fetovat, nebo prostě a jednoduše spáchají sebevraždu, protože mají úplně "na hovno a zničenej život".

Proto jsem ráda, že se můj životní příběh začal odehrávat již před 23mi lety a ne v téhle prašivé době, kdy záleží jenom na penězích a na majetku.