"Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu." Jan Hus 

Trapná společnost

27. září 2011 v 20:35 | The Truth
Dnešní společnosti je opravdu těžké zavděčit se. Všude nám říkají, abychom se nebáli říct, co si myslíme a podělili se o svůj názor. Jenomže když si myslíme (anebo dokonce řekneme nahlas!) něco jiného než ti ostatní, je to špatně. Naše názory si občas někdo vyslechne (přečte), ale pokud s nimi nesouhlasí, umí vám říct akorát to, že jste blbec, a dál se s vám nikdo nebaví, a vysvětlení, proč jste tedy blbec, když nemáte zrovna ten "správný" názor, nedostanete. Když stojíte na ulici a někdo vám cpe supervýhodnouexkluzivní nabídku/slevičku a vy jí odmítnete, budou na vás koukat s hubou otevřenou dokořán, jak je možné, že se dobrovolně o něco tak výborného připravíte. Když je vám dvacet a rádi pletete, nebo chodite do kroužku šití, už jste "ten divnej/ta divná", protože správný dvacetiletý člověk přece vymetá hospody, aby pak druhý den mohl psát do statusu na fejsbuk, jak se zase "vykalil" a "zkurvená kocovina". A když už jsme u toho fejsbuku... Zkuste si někde dneska říct, že nemáte profil na sociální síti. Budete společností degradován na psychopata. Připravujete se poctivě na zkoušky/testy/referáty ve škole? Nebo, nedejbože, vás baví chodit do školy? V tom případě jste společenská mrtvola... A tak by se dalo pokračovat až do konce světa (v roce 2012).

Co tím chtěl autor říct? Že naše společnost jde do hajzlu. Každý se snaží za každou cenu odlišovat - třeba, že si všude píše citát "Smějete se mi, že jsem jiná/jiný, ale já se směju vám, že jste všichni stejní.", který pomalu ztrácí pointu, jelikož se tím (rádoby) řídí tisíce lidí. Proč se pořád snažíme přizpůsobovat tomu, co velí společnost? Co je komu do toho, jak žiju, s kým žiju, co nosím na sobě, jestli chodím radši plavat než dělat housku na diskotéku? Stačí se podívat jenom do nějakého chytrého časopisu, nebo chvíli koukat reklamy. Moderní žena by podle nich měla být krásná, štíhlá, chodit často ke kadeřníkovi a na kosmetiku, sledovat aktuální módní trendy, ale i život kdejaké celebrity, mít dobře placenou práci, alespoň dvě děti, každý den uklízet, vařit, chodit cvičit, být éro v posteli, a dívat se na seriály alá Zoufalé manželky a Sex ve městě - a všechno to dokumentovat na fejsbuku. A samozřejmě se u toho všeho pořád přiblble usmívat a dělat, jakože je to úplně normální a jakože mě tohle všechno strašně bere. A co když ne? Co když se mi to nelíbí? Co když je mi u prdele, co mi ta přiblbá společnost nalajnovala? Co když fejsbuk nemam a nikdy si ho nezaložim, co když děti nechci, ani nechci denně uklízet, vařit, prát a žehlit? Co když se vyseru na kosmetiku i na módní trendy a budu chodit pořád jenom v tričku a kalhotách, a cvičit jenom když se mi bude chtít? Potom se patrně stanu vyvrhelem, protože nebudu do této dokonalé společnosti patřit. Zavřou mě do klece a všichni se na mě budou chodit dívat. A pak přijde upravená nádherná maminka se stejně nádhernou holčičkou v nažehlených šatičkách, a ta holčička se jí zeptá "A mami, co je tohle v té kleci?" A ona odpoví "Víš, Maruško, to je neandrtálec."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nemoc nemoc | Web | 28. září 2011 v 20:34 | Reagovat

Ty si asi neandrtálec ne? :-D

2 María María | Web | 29. září 2011 v 13:24 | Reagovat

Tak to budem v tý kleci spolu :-) Taky nemám ty "správné" názory a na společnost kašlu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama