"Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu." Jan Hus 

Včera, dnes a zítra

1. září 2011 v 11:00 | The Truth
Narodila jsem se rok před revolucí, takže obviňování z toho, že "co jste si vycinkali, teď máte" si můžete rovnou nechat od cesty. Celé dětství jsem prožila tak, jako tisíce dalších lidí. Jediné o co jsem se starala bylo, kdy přijde máma domů z práce, jestli dostanu něco dobrého k jídlu, za jak dlouho přijde Ježíšek, a co asi dostanu k narozeninám. Největší problémy pak byly, že jsem k obědu neměla bramborovou kaši, ale "jen" brambory, a že ten Ježíšek sice přišel, a se spoustou dárků, ale jen pár jich bylo pouze pro mě, protože se zbytkem jsem se musela podělit se svým bratrem. Jak mi to tehdy přišlo nespravedlivé. Dneska už to vidím jinak. Bylo to nádherné období, kdy měl člověk všechno v prdeli - a vlastně skoro jediné období, kdy si člověk jako já, mohl dovolit mít všechno v prdeli. A tak jsem si tak spokojeně proplouvala životem.

Dnes se člověk sotva naučí mluvit a chodit, a už ho rodiče tahají do desítek kroužků a sportovních, nebo jazykových kurzů. Hlavně, aby si máma nebo táta mohli splnit věci, po kterých sami toužili, ale nedosáhli toho, a tak vkládají do svých potomků na děje a jsou strašně ublížení, když si dítě jednoho dne dupne, a řekne, že se jim na to může vykašlat. Druhý extrém je, když mají naopak rodiče všechno v prdeli. Zapnou televizi, a ona už ty jejich děti nějak vychová. A najednou zjistí, že z dítěte vyrostl pěkný fracek, který má zase v prdeli je. A to je potom začarovaný kruh. Příběh těchto dětí je potom o starostech, jestli si mají vzít na diskotéku tuhle, nebo tamtu barvu trička, jestli jim Santa přinese ten mobil za 8, nebo za 10 tisíc korun, jestli pojedou na prázdniny k moři (protože jestli ne, tak budou před kamarádama vypadat jako ubožáci), jestli jim táta koupí boty Nike nebo Adidas, nebo jestli mají dostatečně "kůl" fotky na Fejsbuku. A když to náhodou nemají, začnou se řezat, fetovat, nebo prostě a jednoduše spáchají sebevraždu, protože mají úplně "na hovno a zničenej život".

Proto jsem ráda, že se můj životní příběh začal odehrávat již před 23mi lety a ne v téhle prašivé době, kdy záleží jenom na penězích a na majetku.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ukulele ukulele | E-mail | 1. září 2011 v 11:08 | Reagovat

jeste si zapomnela napsat ze velkomesta smrdi :-D

2 susenka98 susenka98 | Web | 1. září 2011 v 11:16 | Reagovat

hezky napsané :-)

3 Secret Secret | E-mail | Web | 1. září 2011 v 11:28 | Reagovat

Konečne takmer normálny článok. Diky!! ;) Pekné

4 Klariska* Klariska* | Web | 2. září 2011 v 13:50 | Reagovat

Hezky napsané.

5 Jane Jane | Web | 24. září 2011 v 19:10 | Reagovat

...a když si řekneš, že na majetek, značkové oblečení atd. sereš, 1. jseš přece "jenom pozérská puberťačka" a 2. "jednou tě to přejde, až poznáš, co je to opravdovej život a přestanou tě opečovávat rodiče".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama