"Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu." Jan Hus 

Leden 2012

Já jsem zoufalec. A kdo ještě?

30. ledna 2012 v 16:01 | The Truth |  Kdo
Minulé téma týdne mělo název Sociální sítě, ke kterému jsem si dovolila napsat článek o svém postoji k fejsbůku a jemu podobným nesmyslům (ano, opravdu to považuju za nesmysl). To jsem ale ještě nevěděla, že mi pár komentářů nahraje do karet i na další téma týdne. Protože tohle je vážně zoufalství. Kde je pointa té profláklé věty "Na svém blogu si můžu psát co chci, protože je to můj blog = moje názory"? Přesně vám to řeknu, dámy a pánové, je v prdeli.

Loni na jaře jsem napsala článek ALE demokracie - jedním z bodů byla i ta "svoboda slova". Sice si můžete říkat co chcete, ale pokud je váš názor jiný (a nedejbože negativní!!!) na něco, co mnoho lidí okolo vás přímo žere, budete pranýřován a pasován na zoufalce.

Na základě článku o sociálních sítích jsem si o sobě přečetla, že jsem netolerantní člověk a poté jsem byla označena toho, co "má facebook s maximálně 35 přáteli a proto odsuzuje ty ostatní". Tak tedy nevím, jsem netolerantní, protože mi fejsbuk přijde jako kravina a zbytečný ujídač času anebo jsem zakomplexovaný chudák, který ten fejsbuk vlastně má, ale jen s určitým maximálním počtem přátel (chápu to dobře, že 35 přátel je pro každého uživatele jenom důkaz o jeho zoufalství?). Takový názor si na mě udělá někdo, kdo si přečetl jeden (a pravděpodobně jenom tento) článek. Není ten svět zvrácený? (a zoufalý?)

Všichni jsme nejchytřejší, nejkrásnější a víme všechno o všech. Stačí si přečíst pár řádků a umíme si udělat psychologický rozbor textu a poté autorovy osobnosti a podle toho uvažovat (co uvažovat - VĚDĚT) o tom, jaký ten člověk přesně je. A je to opravdový pitomec, hlavně pokud se jeho postoj k určitým věcem dost zásadním způsobem liší.

(Doporučuji vám k přečtení tento článek, který byl také tak trochu pro každého zoufalce.)

Píšu články na blog, které jsou kritikou věcí, které se mi nelíbí. Nepíši o tom jak sluníčko pěkně svítí, miminka papkají, kytičky rostou a ptáčci zpívají romantické melodie. Nemám profil na fejsbuku a přijde mi to jako kravina (a vněkterých případech i dost nebezpečná). Mám svůj názor, který neměním jen tak, jen pro nějaké pseudoargumenty. Z těchto důvodů jsem podle pohledu dnešní společnosti nenávistná mrcha, která každého umí jen odsoudit, každému závidí. Nepřizpůsobivý neandrtálec nebo dost možná chudinka bez kamarádů a tak si svoje komplexy léčí na blogu psaním strašlivě urážlivých článků, protože ten náš fejsbůček to je úpa mrtě super šukatelná věc!

To mám ale opravdu smutný, ubohý a naprosto zoufalý život! Jdu se zabít.

Hm, anebo ne. A pokud se vám moje články nelíbí, máte dvě možnosti: 1) Nečtěte je. 2) Založte nějakou zoufalou antiskupinu na fejsbuku, aspoň budete mít co na práci.

Případně mi můžete vypracovat odbornou esej na téma Jaká je The Truth a přidat mi to do komentářů, ať se o sobě něco nového dozvím. Sama sebe totiž znám velice málo, potřebuji vysoce objektivní pohled od každého mouly, který má pocit, že sežral všechnu moudrost světa (lidověji řečeno Šalamounovo hovno - občas si říkám, že ten Šalamoun musel chodit na velkou dost často, protože kolik lidí se z těch jeho výkalů najedlo... to je opravdu neuvěřitelné).

Nejblbější "argumenty"

27. ledna 2012 v 13:39 | The Truth
To, že jsem nepřítel sociálních sítí je z některých mých článků určitě jasné. Ale zkuste si v dnešní době před fejsbukem nějak uniknout - nejde to! Ze všech stran slyšíte kdo na fejsbuku, co, s kým, jak, proč a tak dále. Kromě toho vás všude bombardují větou "pokud chcete (slevu, naše výrobky, prostitutky) najdete nás na fejsbuku". No a když teda ten fejsbuk nemáte, tak jste prostě v prdeli. Neandrtální chudáček, který má ze života úplné hovno, protože nemůže sledovat ty kůl a super hustý fotky, jak si ostatní užívají života - chlastaj, chodí na párty a prožívají pseudonešťastné lásky. A závislost na sebe nenechá dlouho čekat - jako vždy - člověk je totiž tvor nestálý a nemá skoro žádnou silnou vůli.

No, ale kdybyste se vy fejsbukáři bláznivý alespoň přiznali, že jste fejsbukáři bláznivý. Pokaždé, když se někoho zeptám, jestli má fejsbuk, dostane se mi několik odpovědí, které se opakují neustále dokola - stejně jako když se někoho zeptáte, proč si myslí, že ty komunisti byli tak strašný a oni se zmůžou jenom na odpověď "stály se fronty na banány a nikdo nemohl cestovat", bla bla.

Ještě se mi nestalo, aby odpovědí na dotaz ohledně vlastnictví profilu na fejsbuku někdo pronesl jednoduché a stručné "ano", případně "jo" (nebudeme si hrát na intelektuály). Pokaždé je to "jo, ALE..." a nastává plocha pro ty "argumenty":

  • jo, ALE mám to jenom kvůli škole, abych se dozvěděl/a co bylo za úkol nebo jestli něco neodpadlo
    Není to zvláštní? Většinou když do školy chodím a nemám to všechno, lidově řečeno, v prdeli, tak přece musím vědět, co se tam ten dělo a jestli po mně někdo nechtěl úkol a podobně nebo ne? Případně se na to můžu zeptat nějakého spolužáka osobně. Stejně tak existují i internetové stránky každé školy, kde se nepřítomných učitelech a podobně dozvíte taky. Anebo prostě zvedněte telefon a na odpadající předměty se prostě zeptejte.
  • jo, ALE založila jsem si ho jenom kvůli kamarádům, se kterýma se už nevidim/nestýkám - abych viděl/a, co dělají, jak žijí a tak...
    Pokud se s někým nevidím a nestýkám, tak asi proto, že mě ten člověk zase až tak nezajímá, tak proč by mě měly zajímat jeho fotky a přiteplalé statusy?
  • jo, ALE jen abych se dozvěděla, co se kolem děje
    Sakra, to už se neumíme bavit s nikym tváří v tvář? A opravdu vás zajímají všechny ty sračky, které si na fejsbuk všichni dávají?
  • jo, ALE jen proto, že ho mají všichni a já pak se s těma lidma nemam o čem bavit
    Toto je argument roku - dělám něco, protože to tak dělají všichni. Protože jsem úplnej dement bez vlastního názoru. A bodejť byste se měli o čem bavit, když pořád jen dřepíte u počítače a všechno si vykecáte přes fejsbuk.
  • jo, mám tam profil ALE vůbec tam nechodím
    Proč si teda zakládám profil na nějaké bláznivé sociální síti, když tam nechodím?
A jaký "argument" mi nabídnete vy?

Pecky sem, pecky tam

26. ledna 2012 v 12:02 | The Truth |  Co
Všimněte si názvu výrobku a poté si přečtěte "upozornění".


Na to se dá snad říct jenom: To mi poser....

Havel v peněžence

16. ledna 2012 v 16:01 | The Truth |  Kdo
Jistě jste zaregistrovali, že nedávno umřel Václav Havel (ano to je ten bývaly prezident, se kterým je spojený snad nejlepší vtip, co jsem v životě slyšela: Pravda a láska zvítězí... - smíchy se popadám za břicho a plácám se do stehen...). Možná jste četli i můj článek na toto téma. A určitě jste zaslechli nějaký z těch vtipů typu "otevřu noviny, spustím internet, zapnu televizi a všude Havel, bojím se otevřít konzervu", ha ha ha (samozřejmě, že byla namysli konzerva psí, protože tak kvalitního pokrmu je pro lidi škdoa). A už je to tady. Sice ne instatní Havel v konzervě, ale možná v peněžence. Když už alespoň trochu opadla hysterie ohledně přejmenování letiště Ruzyně, přišel další "expert" s tím, že by se na nás mohl Havel dívat z "desetitisícovky" - to znamená bankovky v hodnotě 10 000 Kč (to je nul, co?).

Upřímně vám řeknu, že mě ten humbuk kolem Havlovy smrti pěkně hnětl (ne, doslova mě sral). Ale ta bankovka je mi naprosto ukradená. Nikdy v životě jsem neměla v peněžence ani pětitisícovku a pochybuji, že bych se někdy zmohla na to, abych si na desetitisícikorunu sáhla, natož ji vlastnila. Takže doufám, že si ti bohatší z nás (vás) barevný papírek s Havlem užijí a my ostatní si budeme v poklidu sedět doma nad rozbitým prasátkem a přemýšlet, jestli si za těch pár drobných koupíme půlku dva dny starého chleba nebo několik tvrdých rohlíků.

Paradoxy světa

11. ledna 2012 v 16:39 | The Truth |  Co
Podívám se na stránky jednoho nejmenovaného zpravodajského serveru a jako první na mě vybafne článek, že zaměstnanci továrny na konzole v Číně hrozí hromadnou sebevraždou, protože nedostali vyplacené odstupné.

Další zprávou dne je, že se v Indii vyskytl nový druh tuberkulózy, na který není lék.

A do třetice všeho dobrého (asi to mělo být jakože pozitivní sdělení - abychom my, nuzáci, viděli, že někdo se má na tom světě přecejen dobře) jsem se dozvěděla, že v Hollywoodu chystají na galavečeři při předávání Zlatých glóbů podávat jako dezert dortík posypaný pravým zlatem. A v Africe (no, možná bych pomalu mohla přidat už i Evropu) nemají lidi co žrát.

Ten konec světa prostě musí přijít.

Povánoční invaze tlustoprdů

4. ledna 2012 v 12:22 | The Truth
Mnozí si jistě na Silvestra dali nějaké to předsevzetí - a jedno z nejčastějších bylo určitě to, že po vánočním vyžírání zhubnete. Protože jedině pak na vás čeká ta nejrůžovější budoucnost: povýší vás v práci, kamarádky budou závidět, manželovi se zase po letech postaví, vyhrajete miliony ve sportce, dostanete k narozeninám vilu s bazénem - a to vše jen díky tomu, že se zbavíte pár (desítek) kil. Zdá se vám to divné? Jakto? Vždyť současná společnost to tak prezentuje, stejně jako tisíce dalších věcí, podle kterých byste se měli řídit, abyste dodržovali ten jediný správný životní styl.

No a tak tedy hledáte právě tu cestu za lepším, hubenějším životem.

A jak začít? Jednoduše. Každému koho potkáte, budete odteď říkat: "Jsem tlustá jak prase" (ano, je to záměrně napsáno pro ženské pohlaví, jelikož muži by to nahlas nikdy neřekli, protože oni nejsou NIKDY tlustí - chlap má bejt chlap, a i když je to hora sádla, nikomu to nemá a nesmí vadit!) nebo "Musím zhubnout" či "Ode dneška držim dietu!". Bohužel většina lidí v této počáteční fázi také končí. Není totiž důležité o něčem jen tak krafat, musíte pro to něco udělat - no a to je právě kámen úrazu.

Přitom internet, časopisy, televize a různé poctivé společnosti vám v tom chtějí pomoci! Nabízejí zaručené diety a hubnoucí kůry (zhubnete 20 kg za týden - tedy pokud dřív nechcípnete na podvýživu), propagují prášky (co bych cvičil/a a omezoval/a se v jídle, stačí si dát pár bonbónků za den a to mi spálí všech pět hamburgerů, které do sebe každý den cpu), koktejly (opravdu si myslíte, že vydržíte x dní pouze na koktejlech, když jste doteď žrali kila potravin denně?), výživové specialisty (nakonec vám řekne to samé, na co byste si přišli sami a zadarmo, kdybyste se jen trochu snažili zamyslet nad svým životem a skladbou svého jídelníčku), osobní trenéry (trochu drahé počítadlo) a podobné "vymoženosti".

Nevím co by lidé o hubnutí potřebovali pořád vědět. Je to pravda odvěká - Nepřežírat se a cvičit! Ale chápu, že to je moc těžké - jednodušší je sedět u televize a ládovat se čokoládou a u toho fňukat, jak je to hrozné, že jsem tak strašně tlustá (mužského pohlaví se toto netýká, viz výše) a vyzkoušela jsem všechny možné diety a pořád nemůžu zhubnout! Vždyť jsem i začala chodit jednou týdně do bazénu (válím se tam hodinu ve vířivce a cestou zpátky se za odměnu stavím v cukrárně na pár zákusků - to víte, sportem vyhládne!) a pořád nemám ani deko úbytku! Jak je ten svět nespravedlivej - všichni se ládujou od rána do večera a nikdy nepřiberou a jenom JÁ tloustnu i z vody a ze vzduchu!!! No a protože mám teda ty deprese, že můj lepší život je v nedohlednu, ještě dva měsíce s rolí plačky nad svým hrozným tělem vydržím, aby se jako neřeklo, že mi to je jedno, a zbytek roku strávím mým oblíbeným koníčkem - přecpáváním (chápete, přecpávám se kvůli těm depresím!!!), abych po Vánocích zase mohla začít o tom, jak DESNĚ jsem zase přibrala!

No a pokud se najde nějaký blbec, který mi bude chtít s hubnutím přece jen pomoci tím, že se mě bude snažit vytáhnout na cvičení nebo uvařit nějaký zdravý oběd, použiju tu novodobou výmluvu, která se dá použít naprosto ve všech situacích: "Rád/a bych, jenomže to je hrozný, já totiž nemám vůbec čas!!!! To víš, pořád mam strašně práce!!!" No a pokud se někdy stanete vy tím blbcem, který chce pomoci tlouštíkovi z okolí a uslyšíte tuto větu, nechtějte vysvětlení, co za tu práci dotyčný/dotyčná má. Tohle totiž v překladu znamená "Nic se mi dělat nechce ale na plnou hubu ti to neřeknu, abych nevypadal/a jako moula, kterej jenom brečí ale nic se sebou nedělá, i když ve skutečnosti přesně takový/taková jsem."