The Truth Against All na Blog.cz

Jak má být člověk optimistou? Stačí se podívat na televizi, přečíst si nějaký článek nebo diskuzi na internetu či nahlédnout do nějakého intelektuelního časopisu a zjišťuji, že jsem vlastně společenská mrtvola. Naštěstí mi právě televize, internet a časopisy dokáží ihned poradit, jak svůj život vylepšit a že vlastně nějaké optimistické vyhlídky přece jen můžu mít (tedy v případě, že mám stovky tisíc na rozhazování za nesmysly... ehm... pardon... za velice účinné a kvalitní věcičky!)

Problém č. 1
Je mi již přes dvacet let - jsem stará.
Řešení: koupím si krém proti vráskám
Pokud řešení selže: nechám si do sebe napíchat botox

Problém č. 2
Nemám postavu jako modelka (rozuměj nemám 180 cm a 40 kilo, pro spoustu rýpalů mohu být tlustá)
Řešení: zdravá strava a pravidelný pohyb není úplně to správné řešení - musím to podpořit zízračnými krémy, chodit na speciální masáže, nechat na sebe svítit lejzr
Pokud řešení selžou: liposukce a pár operací to spraví

Problém č. 3
Mám celulitidu (pomiňme fakt, že celulitidu mají ženy po celém světě už bůh ví kolik tisíců let, jen zhruba posledních desetiletí se z toho dělá obrovský problém)
Řešení: no jistě, naše osvědčené krémy, drenáže, masáže
Pokud řešení selžou: kupte si dlouhou sukni nebo kalhoty (pozor, musí stát minimálně tisíc korun, jinak to nebude mít ten potřebný efekt)

Problém č. 4
Můj přítel není zazobaný podnikatel (ani syn zazobaného podnikatele) x moje přítelkyně není zazobaná podnikatelka (ani dcera zazobaného podnikatele)
Řešení: skoro nejlevněšjí - nereprezentativního partnera prostě odkopnout; a že je nějaká "láska"? prosím vás, copak nevíte, že to se s penězi nedá srovnat
Pokud řešení selže: neselže - prostě ho pošlete do prdele, větší problém bude najít nějakého toho boháče/boháčku ( :D)

Problém č. 5
Nemám kamarády
Řešení: založit si profil na nějaké sociální síti (nemusí být jenom jeden - ani profil, ani sociální síť), tam najdete kamarádů habaděj a během několika minut

Pokud řešení selže: vždycky si můžete alespoň hrát na to, že máte přátele - prostě si na googlu najděte a stáhněte fotografie cizích lidí a vytvořte si s nimi imaginární svět plný přátelství, pohody a dobrodružství

Problém č. 6
Nemohu si najít přítele/přítelkyni/manžela/manželku - a nechci se zamýšlet nad tím, jestli to náhodou není kvůli tomu, že jsem příšerný člověk a proto se mnou nikdo nevydrží
Řešení: no jistě! opět je tady super zachránce zvaný internet - tam se najde všechno
Pokud řešení selže: stejně jako u problému č. 4 selhat nemůže, internet vše napraví, najde a vylepší

Problém č. 7
Nudím se (a jsem líný na to, abych si hledal nějakého koníčka)
Řešení: hádejte co? Internet - hry, nahotinky, nákupečky, zprávy - vše, co potřebujete
Pokud řešení selže: už se opakuji, ale ani tady se žádné selhání nekoná

A tak by se dalo pokračovat až do skonání světa - a jelikož k tomu má dojít už v prosinci tohoto roku, jistě pochopíte, že se musím jít zabývat jinými věcmi, než vyjmenováváním problémů lidstva. Ano, uhodli jste. Jdu se válet k televizi.

Ale ještě vám prozradím pointu článku. Ze všech řešení a náhradních řešení tedy vyplývá, že k tomu, abyste se stali optimistou, vám stačí pouhé dvě věci - peníze a internet.

No a pak je tu samozřejmě ještě stará dobrá sebevražda. Sice není zrovna pro optimisty, ale je to taková univerzální medicína na všechny bolístky.

Tajemství? Víte vůbec, co to slovo ještě znamená?

Někdy mám pocit, že "tajemství" dnes ztratilo svoji hodnotu a jeho význam se během historie dost změnil. Možná měli lidé dříve větší potřebu si nějaké tajemství nebo soukromí chránit, dnes je to právě naopak. To, co by mělo zůstat nevyřčené, se diskutuje naprosto veřejně.

Když se před x lety v Angelice objevil nahý kotník, byl to skoro vrchol nestydatosti. Nyní jak není ve filmu alespoň náznak kopulace, mnoho lidí má pocit, že za nic nestál nebo že byli o něco ochuzeni. Jako příklad vám dám třeba dílo Hlídač č. 47 původně napsané panem Koptou, o několik generací později zfilmované panem Renčem. Pokud znáte obojí, určitě jste si všimli, že až na pár hlavních skutečností (hlídač měl manželku, ohluchl, byl ve válce) se kniha od filmového zpracování liší. Třeba v tom, že Anička, žena hlavního hrdiny, se spustila s hrobníkem a rozdala si to s ním přímo v márnici. Důvod? Někde v novinách jsem se dozvěděla, že to bylo údajně pro přiblížení starého literárního (rozuměj nudného) zpracování mladým generacím. No jasně, oni by totiž bez pořádného sexu pointu příběhu nepochopili.

A netýká se to samozřejmě jenom filmů, literatury apod. Největším fenoménem je asi internet. Ne, že by tedy sám internet za něco mohl, samozřejmě, že můžeme obviňovat jenom lidi, kteří neumí držet jazyk za zuby (obrazně řečeno). Nevím proč má dnes tolik jedinců pocit, že se musí o všechno dělit s celým národem, potažmo světem. Výborným příkladem jsou třeba různé blogy nebo profily na všech možných (i nemožných) sociálních sítích. Dotyční přidávají fotky, kde jsou se svým majetkem (ale jasně, proč se nepochlubit, že jo), s milionem kamarádů (myslíte, že se jich před tím zeptali, zda jim nevadí, že jejich foto bude uložené na internetu? - no, zřejmě ne, protože kamarádi budou pravděpodobně stejně "postižení"), a když už nápady dojdou, prostě se cvaknou sami. Kdekoliv, při čemkoliv a jakkoliv. V pokojíčku, kde mají příšerný nepořádek; v koupelně, kde mají příšerný nepořádek a navíc zapomněli spláchnout záchod; polonazí v posteli/před zrcadlem/u přítele (kde je příšerný nepořádek. Ono je totiž dneska tohle staršně moderní - a pokud je někdo zkritizuje, hned se ohradí - A co je vám jako do toho? Tak se na to nedívejte. Je to můj život (a můj nepořádek) atd. No jo, ale tím, že se vystavíte celému internetovému světu, musíte počítat s následky - i s kritikou.

Je škoda, že už neumíme udržet nějaká svá, malá tajemství. Třeba to, že si neumíme doma uklidit, že si neumíme vybrat správnou velikost podprsenky, že trpíme nedostatkem sebevědomí a tak chodíme na diskotéky hledat podobné zoufalce jako jsme my, že nemáme pořádné koníčky a tak každý den se bavíme tím, že lezeme po obchoďácích a podobně.

Víte, do toho jak žijete opravdu nikomu nic není, ale tím, že máte potřebu sami sebe neustále někde prezentovat, nemůžete počítat s tím, že si vás nikdo nebude všímat (zvláštní, že?).